Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- blog:clovek [2024/08/22 22:49] – fk
+++ blog:clovek [2024/11/21 09:28] (current) – fk
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Člověk ======
+====== Člověk a společnost ======
+Lidé často vnímají svět skrze to, co mohou vidět a osahat – hmotu. Duši i ducha přitom přehlížejí, protože jsou nehmotné a těžko uchopitelné. Ale právě tato neviditelná rovina je klíčem k fungování společnosti.
+Například peníze samy o sobě mají hodnotu jen díky důvěře lidí (duše) a systému pravidel (duch). Bez důvěry v to, že bankovka nebo digitální číslo na účtu něco znamená, by se rozpadla celá ekonomika. Právě proto jsou tyto neviditelné principy nepostradatelné pro soulad a fungování našeho světa.
+Duch pro společnost znamená principy jako spravedlnost, důvěru a smysl pro řád, které umožňují soulad a spolupráci. Pro jedince je to schopnost vidět přesah svého života, propojení s ostatními a vyššími hodnotami. Podporujeme jej výchovou k hodnotám, otevřeným dialogem a prohlubováním smyslu pro odpovědnost a respekt.
+Jsme lidé z masa a kostí, propojeni hmotou, ale i touhou po funkčním společenství v duchu blahobytu. Duchovní rovina často drhne, protože její podstata uniká slovům. Jak řekl Wittgenstein: “Jsou věci, o kterých nemůžeme mluvit.”
+Esencí blahobytu je například láska – nepodmíněná a nevynutitelná. Dává se každému, jako pomyslná oběť, která však přináší výhru v podobě svobody. Směr je jasný - odpustit si chyby a věřit ideálu blahobytu, i když ho nikdy plně nedosáhneme.
+Praktickou radou pro každého je v kritických situacích se zastavit a uvidět své konání v kontextu ideálu  – zda se mu opravdu snaží přiblížit ideálu. Projevuji opravdu lásku?
+Pouze péče (vztah k ideálu) a trpělivost (klidné vytrvání v procesu) mohou přinést růže – skutečnou podobu zamýšleného ideálu.
+----
+Inspirace:
-FIXME (rozpracované)
 Dnešní věda nahlíží na člověka z pohledu složky fyzické, energetické, biologické, společenské, duševní a spirituální. Co kdybychom přistoupili na zjednodušení, že je člověk emočně logicko spirituální bytostí?
@@ Line 18: / Line 35: @@
 Byti (prirody) je ontickou aktivitou.
+Vědomí je možná epifenomém, tj. vedlejší produkt mozku. Existuji studie, které tvrdí, že vědomí může byt nelokální, mimo materiální svět daného organismu (rozdílná kvalita času. Prostoru).
 Obcaske ontologicke minimum.
@@ Line 26: / Line 45: @@
 Touha po životě je záchranou života.
+Stoicismus jako most mezi lidmi?
+Hodnotový system obsahuje duchovní a přesahující aspekty, nenaboženská spirituality by mohla byt cesta, kultivace inteligence je (racionalita), ale neni kultivace mysli (druhy mod vedomi intuice).
 Evolucní ontologie
@@ Line 38: / Line 61: @@
 Sjednotit maximálně své jednání se svými slovy.
+individuálního lidského niterna (rozumu, citu a zejména vůle)
 Království nebeské je ve vás, ve významu množného čísla, tj. je mezi lidmi, tj. mezi dvěma dušemi v duchu!
@@ Line 46: / Line 71: @@
 Z každého dobrého skutku (projev lásky) se celý svět chvěje.
+Spoluprace a kolektiv:
+Nejde jen o to, zda jsem sám či v kolektivu a zda jsem vtom či onom sboru či instituci, ale také — a
+z hlediska „člověka“ především — jaké je mé osobní místo vněm, zda v něm nacházím odezvu „sama
+sebe“ či zda se v něm mé „já“ přiměřeně uplatnit a rozvíjet nemůže.
 Střetání jsou jiskry naděje pro nalezení počátku (nikoliv začátku) pokud do nich ovšem fouká vzduch (duch) ohleduplnosti.
@@ Line 85: / Line 116: @@
 Rovnost lidi a reforma finančního sektoru…
+apoštol Pavel charakterizoval jako tři hlavní křesťanské ideály víru (řec. pistis, lat. fides), čímž
+chápal co nejhlubší ponor lidské mysli do odkazu Kristova, dále naději (řec. elpis, lat. spes) v jeho budoucí příchod a lásku (řec. agapé, lat. caritas). To představuje to nejdůležitější, co rané křesťanství vneslo do dějin humanismu.
 Chybí počátek, posvátno, prostě a jednoduše podstatný smysl.
@@ Line 130: / Line 164: @@
 “Člověk, „očekávající říši“, zdaleka nesmí z „tohoto světa“ utéci, nýbrž musí přijmout nejnáročnější poslání v tomto světě, musí vnášet budoucnost do přítomnosti, musí onu „víru“ – tj. rozhodnutí změnit se z hlediska „království božího“ – nejen mít, ale jí žít, proto ji i šířit, vyznávat, hlásat, získávat jiné. Věc „víry“ není tedy věcí výhod, zajištěnosti, pohodlným poukazem jistoty co do „spásy“, nýbrž takto ježíšovsky věřící člověk musí hledět nejprve přijmout nejobtížnější úkol ve světě za svůj: „Vcházejte branou úzkou! Široká brána a pohodlná cesta vedou ke zkáze, tou jdou mnozí…“ (Mt 7, 13).”
+Také uměn í— zejména hudba — může mít velký zušlechťující vliv na lidské nitro, ale i
+sebehlubší hudba vstupuje do lidského nitra příliš individuálně. To nejdůležitější bude zjemňovat
+interindividuální vztahy v drobných skupinách, ve fenomenech přátelství, lásky a spolupráce. Zde
+bude nutno od běžného dnes života „vedle sebe“ přejít ke skutečnému promítnutí dvou a více lidských
+srdcí.
+vzájemné porozumění a o spolupráci v lásce a míru. (Např. kult vtěleného božstva, kult ženy, dítěte, koloběhu života atd.
+Filosofie musi byt soucast kazdeho zdraveho cloveka, protoze zdravi je bud plne vedomi, nebo mysl sprazena timto tematem.
+Ve skutečnosti je nutno klást si cíle vysoké, závratné a
+přitom si uchovat pokoru dětí božích.