====== Locus of control (těžiště řízení) ======

Locus of control (volně přeloženo místo či těžiště řízení) je pojem v sociální psychologii, který označuje, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni řídit a ovládat výsledky své činnosti. Autorem tohoto konceptu je Julian Rotter, který výsledky svého zjištění publikoval v roce 1966 pod názvem Generalized expectancies for internal versus external control of reinforcement.

Locus of control (místo řízení) určuje, co člověk pokládá za faktor určující odměny či tresty, které obdrží. Rotter předpokládal, že lidé se mezi sebou budou lišit v tom, do jaké míry přisuzují odměny a tresty svým vlastním činům, a to v závislosti na osobní historii odměn a trestů. Tato historie se vytváří již během dětského vývoje při rozvíjení a získávání zkušeností. Každý jedinec postupně rozlišuje, které události podle něj souvisí s jeho vlastním jednáním a které ne. Rotter se dále domníval, že obecné mínění, které jedinec má o příčinném vztahu mezi vlastním chováním a jeho následky, ovlivňuje volbu chování v různých životních situacích

1 - Osoby s interním locus of control – lidé vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Tato skupina lidí věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich přičinění, a že svůj život mají pevně v rukou. Jsou přesvědčení, že události jsou podmíněny jejich vlastním chováním nebo jejich relativně stálými charakteristikami. Tzv. internalisté bývají zdravější, spokojenější a lépe zvládají zátěžové situace.

2 - Osoby s externím locus of control – lidé mající za to, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy. Lidé s externím locus of control předpokládají, že se situace vyřeší sama nebo bude vyřešena zásahem někoho či něčeho jiného (například zásahem druhé osoby či osudu). Tito lidé pak často používají pasivní strategie zvládání zátěže, objevují se u nich pocity bezradnosti, rezignace. Rovněž se u nich objevuje častěji problémové chování a je u nich větší riziko sebevražedného jednání.

Vlivem locus of control na zvládání životních problémů se ve své studii Long-Term Effects of a Control-Relevant Intervention With the Institutionalized Aged z roku 1977 zabývaly Judith Rodin z Yalu a Ellen J. Langer z Harvardu. Předmětem jejich výzkumu bylo zkoumání souvislosti míry svobody a odpovědnosti se zdravotním stavem. Ve své studii, která trvala 18 měsíců, rozdělily obyvatele domova důchodců na dvě relativně srovnatelné skupiny. Jedné skupině (experimentální) bylo umožněno více se podílet na rozhodování, kontrole a odpovědnosti jejich každodenních záležitostí. Této skupině bylo například umožněno pracovat na zahrádce nebo se svobodně účastnit kolektivních činností. O činnostech druhé (kontrolní) skupiny rozhodovalo vedení domova důchodců. Výsledky studie pak ukazují, že u první skupiny (experimentální) došlo ke zlepšení psychického a fyzického stavu u 93 % zúčastněných již po třech týdnech a po 18 měsících byli členové této skupiny celkově zdravější, aktivnější a sociálně čilejší. Naopak u druhé skupiny (kontrolní) došlo ke zhoršení psychického stavu. Tyto výsledky vypovídají o přímé úměře mezi mírou svobody (a odpovědnosti) a zdravotním stavem. Praktickou psychodiagnostickou metodou zaměřenou na diagnostiku locus of control je semiprojektivní Dotazník porovnávání pocitů a přání.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Locus_of_control