Nejsme tělo, emocí a myslí, jsme ve skutečnosti vědomí a všechny jeho stavy jsou naší volbou.
Ego není osobní záležitost, pokud se chápeme jako čisté propůjčené vědomí.
Ne kdo, ale spíše čím jsme je náš mentální obraz.
Ego je iluze tvořená kompilací úhlu pohledů, které jsou výsledkem mentálních procesů poháněných pocity a emocemi.
Ego je jádrem živočišného systému pro přežití.
Chtění a tužby jsou egem vnímány jako potřeby, který pro něj bez naplnění vytváří pocit zajetí a utrpení.
V absolutní pokoře se ego rozpouští.
Ego jsou mentální procesy, které získávají sílu díky nižší energii (lítost, nenávist, stud, strach, vina, hněv, hanba atd.) a zvyku.
Prožitek marnosti a bezvýznamnosti je pro ego zničující zrcadlo.
Ego a mysl nezažívá svět, ale zažívá pouze vlastní vnímání světa.
Ego je soubor neprozkoumaných návyků a v konečném důsledku je obětí sebe samého.
Ego se snaží nahradit boha, ale ve skutečnosti je konzumentem životní energie a to skrz emoce, takže mu vadí soucit a odpuštění.
Ego je autorem duálního způsobu nahlížení na svět.
Ego má sílu do té doby než si uvědomíme jeho iluzi a uvědomění je být tím co je poznané.
Ego využívá okolí, kterému rádo hodnotí a přikládá mu vinu, ale přitom čerpá pouze z vnitra.
Ego je závislé na své pravdě i na úkor spravedlivosti.
Chápání objektivní skutečnosti egem je pouze subjektivní myšlenka.
Jedna desetina sekundy nás dělí od vnímání reality a i tak je to dostatečný prostor pro konstrukty všeho druhu s ambicí být vždy o trochu napřed, protože jsme fakticky pozadu.
Ego a mysl nezažívá svět, ale zažívá jen vlastní vnímání světa.
Tomu co je úplné nic nechybí, tak nevěřme hlasům ega, které nám podsouvají naši neúplnost.
Ego rozpouští přijetí, znalost a soucit.
Ego rado pracuje, získává a stává se jako někým někde.
Rozvojem duševní praxe skrz práci s vědomím (soustředěná pozornost) se ego vytrácí.
Inspirace: Ego není vaše skutečné já - David R. Hawkins