Polyvagální teorie je neurobiologická teorie vyvinutá Dr. Stephenem Porgesem, uznávaným neurovědcem a psychologem. Teorie byla poprvé představena koncem 90. let 20. století a od té doby si získala značnou pozornost v oborech, jako je psychologie, psychiatrie, neurověda a terapie traumatu.
Teorie přináší pochopení autonomního nervového systému (ANS), který je zodpovědný za regulaci různých fyziologických procesů v těle. ANS má dvě hlavní větve: sympatický nervový systém (SNS) a parasympatický nervový systém (PNS). Tyto dvě větve pracují v tandemu a udržují rovnováhu fyziologických reakcí těla na různé situace.
Celkově polyvagální teorie nabízí komplexní rámec pro pochopení vzájemného působení autonomního nervového systému, sociálního chování, emoční regulace a adaptivních reakcí na hrozby a signály bezpečí. Ukázalo se, že je cenná v oblasti psychologie, psychoterapie, léčby traumat a mezilidských vztahů. Polyvagální přístupy lze aplikovat všude tam, kde dochází k interakci mezi lidmi – tedy v podstatě všude: doma, v komunitách a skupinách, ve školství, v sociální sféře, v lékařské péči a také v korporátních společnostech i malých firmách. Všude tam, kde je mezilidský vztah a komunikace primárním aspektem a prioritou.
Polyvagální teorie popisuje, že ANS (autonomní nervový systém) funguje prostřednictvím tří hierarchických okruhů, z nichž každý je spojen s jinou úrovní adaptivního chování a reakcí na vnímanou hrozbu nebo signály bezpečí.
Tyto tři základní okruhy jsou:
Zdroj: https://polyvagalniteorie.cz