Afektivní heuristika popisuje, že se při rozhodování často spoléháme spíše na své emoce než na konkrétní informace. To nám umožňuje rychle a snadno dospět k závěru, ale také to může zkreslit naše myšlení a vést k neoptimálním rozhodnutím.

Afektivní heuristika lze vysvětlit pomocí teorie duálních procesů, podle které máme dva odlišné kognitivní systémy pro rozhodování, jeden automatický (systém 1) a druhý s vynaložením úsilí (systém 2). Heuristika vlivu je produktem automatického systému, protože vzniká na základě našeho aktuálního stavu. Naše emoce mohou také změnit naše vnímání rizik a výhod určitého výsledku, což je další faktor, který vede k této heuristice.

Aneta se rozhodla zkusit své štěstí na mezinárodní matematické soutěži, která se konala v jiné zemi. Byla nadšená z matematiky a doufala, že se jí podaří dosáhnout vynikajících výsledků. Nicméně několik dní před odletem na soutěž dostala velmi nízkou známku ze svého oblíbeného matematického předmětu. Byla to velká zklamání a její sebevědomí bylo otřeseno. Byla tak rozrušená a pochybovala o svých schopnostech, že se rozhodla soutěž zrušit.

Anetina negativní emocionální reakce na nízkou známku vedla k tomu, že přeceňovala svou schopnost uspět na matematické soutěži. Nebrala v úvahu, že výsledek na soutěži je závislý na různých faktorech a že se její matematické dovednosti nemusí nutně odrážet ve známkách. Tímto impulzivním rozhodnutím ztratila příležitost vyzkoušet si soutěžní prostředí a rozvíjet své matematické schopnosti na mezinárodní úrovni.

Afektivní heuristika může ovlivnit naše rozhodování v mnoha oblastech života a je známo, že za situací, kdy jsme pod velkým časovým tlakem, se často uchylujeme právě k této heuristice. To znamená, že pokud se ocitneme v situaci, kdy musíme rychle udělat důležité rozhodnutí, může se stát, že se spoléháme na naše emocionální impulzy, aniž bychom pečlivě zvážili dostupné informace. V takových případech existuje riziko, že se rozhodneme špatně nebo nepřesně.

Navíc nám spoléhání na afektivní heuristiku může bránit v osobním růstu a rozvoji. Může se stát, že se neodvážíme podniknout určité kroky nebo se vydat na nové cesty kvůli vnitřnímu pocitu, že neuspějeme. Tento strach a nedostatek sebedůvěry nás může omezovat a zabránit nám vystoupit z naší komfortní zóny i v případech, kdy by nám to mohlo přinést prospěch a přinést nové příležitosti. Je důležité si být vědomi tohoto omezení a umět se vymanit z něj, abychom mohli dosáhnout svého plného potenciálu.

Afektivní heuristika může být využita k dosažení pozitivních změn ve společnosti, zejména prostřednictvím veřejných kampaní na podporu zdraví. Tyto kampaně často využívají apelů na strach s cílem omezit nezdravé chování ve společnosti. Sdílením statistik, informací a obrazů, které vyvolávají negativní afekt, se snaží ovlivnit lidí k tomu, aby se vzdali tohoto nezdravého chování. Účinnost apelů na strach je stále předmětem debat a diskusí, ale teoreticky se jedná o potenciálně prospěšné využití afektové heuristiky.

Na druhou stranu může afektivní heuristika vést i k systémovým problémům. Pokud někdo v pozici s rozhodovací pravomocí má za úkol učinit důležité rozhodnutí, existuje riziko, že se bude spoléhat na své emoce namísto na logiku a rozum. To je zvláště pravděpodobné, pokud je osoba unavená nebo pod časovým tlakem. V takových situacích máme tendenci více spoléhat se na heuristiku, když nemáme dostatek duševních zdrojů k tomu, abychom učinili náročné, dobře promyšlené rozhodnutí. Je důležité být si toho vědomi a snažit se vyvarovat se zaujatých emocionálních reakcí při důležitých rozhodnutích, abychom minimalizovali možné chyby.

Když prožíváme pozitivní emoce, máme tendenci vnímat danou možnost jako málo rizikovou a s vysokým potenciálním přínosem. Naopak, když prožíváme negativní emoce, vnímáme danou možnost jako vysoce rizikovou a s malým potenciálním přínosem. Pokud máme pocit, že výběr určité možnosti povede k velkému zisku s malou pravděpodobností negativních důsledků, cítíme se přirozeně více nakloněni rozhodnout se v její prospěch. V duchu stejného uvažování, pokud máme pocit, že výběr určité možnosti je extrémně riskantní, a domníváme se, že z ní nebudeme mít velký užitek, je nepravděpodobné, že bychom si ji vybrali. Vliv našich emocí na vnímání rizik a přínosů daného výsledku tak může mít významný vliv na naše rozhodování.

V našem každodenním životě se každý z nás, bez ohledu na věk, kariéru nebo místo pobytu, potýká s řadou rozhodnutí. Některá jsou zjevně důležitá, zatímco jiná se mohou jevit jako drobná. Je však důležité si uvědomit, že i zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít významné důsledky. Abychom se ujistili, že rozhodujeme co nejlépe, je důležité být si vědomi různých heuristik a předsudků, které mohou ovlivnit naše rozhodování. Tím, že se seznámíme s těmito mentálními nástroji, můžeme se naučit, jak se jim vyhnout nebo alespoň je rozpoznat u ostatních lidí.

Pochopení těchto heuristik nám umožňuje být obezřetnější a lépe zvážit dostupné informace a faktory při rozhodování. Můžeme se vyhnout automatickým reakcím a hledat alternativní perspektivy. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že naše rozhodnutí budou lépe promyšlená a odpovídající situaci. Navíc, když rozpoznáme heuristiky u ostatních, můžeme se snažit vést konstruktivní a informované diskuse, které přispívají k lepšímu rozhodování celého týmu nebo společnosti jako celku. Je tedy důležité rozvíjet naši schopnost kritického myšlení a zvýšit povědomí o heuristikách a předsudcích, abychom se stali efektivnějšími rozhodujícími jedinci.

Když si uvědomíme, že naše emoce mohou ovlivnit naše rozhodnutí, můžeme se heuristickému efektu vyhnout. Když stojíme před důležitými rozhodnutími, neměli bychom se spoléhat výhradně na myšlení systému 1. Tím, že věnujeme čas logickému přemýšlení o volbě, kterou máme učinit, a zvážíme všechny možné varianty, zabráníme tomu, abychom k závěru došli mentálními zkratkami. Kromě toho je užitečné uvědomovat si svůj emocionální stav, abychom se vyhnuli afektové heuristice. Pokud dokážeme rozpoznat, že se cítíme určitým způsobem, například šťastně, smutně nebo naštvaně, můžeme si uvědomit, že naše emoce mají potenciál ovlivnit naše rozhodování, a tím si připomenout důležitost používání myšlení systému 2. A konečně, pokud máme někdy učinit důležité rozhodnutí v době, kdy se cítíme obzvlášť emotivně, ať už jde o pozitivní, nebo negativní emoce, může být dobré odložit rozhodnutí na dobu, kdy se náš emoční stav přiblíží výchozímu. To pomůže zajistit, aby naše rozhodnutí nebylo ovlivněno extrémními emocemi.

• Finucane, M. L., Alhakami, A., Slovic, P., & Johnson, S. M. (2000). The affect heuristic in judgments of risks and benefits. Journal of Behavioral Decision Making, 13(1), 1–17. doi: 10.1002/(SICI)1099-0771(200001/03)13
• See 1
• System 1 and System 2 Thinking. The Marketing Society. https://www.marketingsociety.com/think-piece/system-1-and-system-2-thinking
• Cherry, K. (2020). The Affect Heuristic and Decision Making. Very Well Mind. https://www.verywellmind.com/what-is-the-affect-heuristic-2795028
• Zajonc, R. B. (1980). Feeling and thinking: preferences need no inferences. American Psychologist, 35(2), 151–175. https://doi.org/10.1037/0003-066X.35.2.151
• Slovic, P., Finucane, M.L., Peters, E., and MacGregor, D.G. (2000). The affect heuristic. European Journal of Operational Research. 177(2007), 1333-1352. https://doi.org/10.1016/j.ejor.2005.04.006
• Hammond, D., Fong, G.T., McDonald, P.W., Brown, Stephen K., and Cameron, R. (2004). Graphic Canadian Cigarette Warning Labels and Adverse Outcomes: Evidence from Canadian Smokers. American Journal for Public Health. 94, 1142-1445. https://doi.org/10.2105/AJPH.94.8.1442

Zdroj: https://thedecisionlab.com/biases/affect-heuristic a https://chat.openai.com/