Dle Wikipedie je paradox z řeckého paradoxos – nepodobný, náhlý, neočekávaný. Jedná se o tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek. Nesmyslnost paradoxu je pouze zdánlivá. Podobný paradoxu je oxymoron, v němž však nejde o ucelenou myšlenku, ale jen o slovní spojení nebo slova, která se navzájem významově popírají.

Jak může každý z nás cítit, v paradoxu je ukryta pomyslná esence tohoto světa, protože je to ryzí vyobrazením protipólů, které v neutrálním prvku mezi oběma silami (naše bytí) vyjeví celistvost jedné arkány.

Proč tomu tak je, se můžeme jen dohadovat, ale mohou nám pomoci hermetické spisy, které vysvětlují, že na pozadí jednoho prvku se vykresluje druhý a naopak. Z obou prvků vzniká prvek neutrální a všechny tři prvky tvoří celek, který má opět protipól, a tak můžeme pokračovat dál a dál (např. muž, žena, dítě, rodina, kmen). Obdobně lze vidět tuto strukturu ve fyzikálním světě (teplý, chladný, vlažný), duchovním (tělo, mysl, duch) no prostě na mnoha místech, a to i tam, kde si to ani neuvědomujeme.

Spíše se tedy bavíme o trojnosti, kterou je protkána příroda a o které by se mohly napsat traktáty. Trojnost nám jednoduše ukazuje směr k celku. Aristotelův citát “Celek je víc než souhrn jeho částí.” se nám může zdát tedy jasný, ale vzhledem k neohraničenému prostoru a významu každé částice otevírá další otázky. Celek nám nebude nejspíše nikdy znám, protože sami jsme jen jednou částí v prostoru, který bychom potřebovali opustit pro jeho plné poznání, ale právě tato skutečnost nám nabízí směr nekonečného potenciálu.

Vraťme se ale zpátky k paradoxu, který teď vnímáme trochu jinak, protože umožňuje vidění krásy světa ba co víc. Paradox umožnuje prožití této krásy a tento prožitek je jeden z nejsilnějších, a tedy i ideálních momentů v osobní transformaci. Bylo napsáno mnoho moudrých knih, ale text není pro nás biologicky dostatečně významný a stejně tomu je u přednášky či kurzu. V našem organismu rezonuje hlavně příklad, mýtus a otřes. To by měly být motivace, proč být například dobrým rodičem a jít příkladem, proč dětem předávat příběhy a proč je chránit proti ohrožujícím otřesům.

Paradox lze vnímat jako niterní otřes v dobrém i špatném. Jedná se o prostupující energii celku, která někdy říká více než tisíc slov. Pro prožitek paradoxu jsem si ve svém slovníku vyhradil slova paradoxín, což s nadsázkou nazývám i lékem pro život. Ano, prožitek paradoxu muže byt i velice léčivý a podle mě se jedná o jednu z nejvyšších energií, které jsme schopni dosáhnout ve vědomém stavu, ale pozor, všeho moc škodí. Téma si zaslouží větší pozornosti, ale pro začátek stačí uvést příklady blahodárných paradoxínů: Slzy štěstí (radost, smutek) Porod (utrpení, euforie) Vyvrcholení (konec, začátek)

Pohledem na svět optikou trojnosti získává člověk nadhled, prožitkem trojnosti tento nadhled do sebe vpisuje a je základem pro výdej a tvorbu, což je náš obraz božství a důvod, proč jsou lidé lidmi.