Přísloví jsou krátké, často lidové výroky, které vyjadřují všeobecné pravdy nebo životní zkušenosti. Obvykle jsou vázané na konkrétní kulturu nebo společnost a často obsahují moudrost, která se předává z generace na generaci. Přísloví mají za cíl poučit nebo varovat a jsou často používána v každodenní komunikaci.

Přísloví jsou důležitou součástí kulturního dědictví a často se používají k vyjádření složitých myšlenek jednoduchým a snadno zapamatovatelným a předávatelným způsobem. Jedná se většinou o popis příčiny a následku (kauzality), protože předávání zkušenosti (prožitek kauzality) skrz mýtus funguje lépe, než dlouhosáhlé vysvětlování a lepším už může být samotné konání. Pojďme se kouknout na přísloví tak, ať v nás vždy při jejich vyslovení rezonuje jejich podstata a moudrost.

Náš jazyk disponuje slovy duch a duše, což odpovídá prvkům Átman a Brahman v indické filosofii a Tao v čínské filosofii, jde ještě o kousek dál. Duši můžeme chápat jako část ducha, proto se říká, že království nebeské je v nás. Velmi zjednodušeně disponujeme myslí a tělem. Ve zdravém těle musí být zákonitě zdravá mysl a tedy i zdravý duch. Pohledem na zdravé dítě se vše vysvětluje a zapadá do filosofických i duchovních konceptů. Ducha chápu jako absolutno, univerzální bytí, neextatickou blaženost, ke které nejde nic přidat ani odebrat, prostě něco nepopsatelného slovy. Zdravým duchem pak chápu zaměstnání mysli nad tímto aspektem, což je pro naše vědomí bytí a tedy využití mysli pro uvědomělé prožívání přítomného okamžiku. V tomto stavu v mysli neexistuje problém, smrt či cokoliv podobného, proto mají pravdu i ti, kteří tvrdí, že pozitivní myšlení dopřává zdraví. Ano, dopřává, protože mysl negeneruje negativní myšlenky a negativní konotace v těle. Ve své podstatě můžeme žít velice jednoduše “teď a tady” a mysl žádat o pomoc jen tehdy, když si to situace žádá a výsledek bude stejně zdravý.

Neustálé opakování činnosti obecně činnost podporuje, ale namáhá nástroje k tomu použité, což může vést k jejich selhání. Výrazem “chodit pro vodu” je nejspíše chápán i typ činnosti, který je významný, možná až kriticky pro naáš život. Výkladem může být, že pokud budeme něco dělat příliš dlouho nebo často, obzvlášť důležité věci, je jen otázka času, než nastane problém. Nabízí se závěr, že bych měli mít obrazně řečeno více věder nebo plán, jak se pak v těchto situacích následně zachovat. Ale rád si přísloví vykládám tak, že pokud je činnost pro mě důležitá, tak k ní musím mít kladný vztah obsahující zákonitě péči, což je způsob chování, které obsahuje potřebné složky od pozornosti, proaktivity, reflexi i zodpovědnost.

Naše myšlení, slova a jednání mají tendenci vyvolat odpovídající reakce od druhých lidí a jak dnešní věda naznačuje, dokonce mají tendenci vyvolat odpovídající reakci v našem vědomí, podvědomí (tělo) i celkové realitě kolem nás. Pokud se chováme přátelsky a laskavě, pravděpodobně se setkáme s přátelskými a laskavými reakcemi, zatímco negativní chování může vyvolat negativní odezvu. Dá se říci, že se jedná o zákon rezonance, kde podobné frekvence nebo vibrace přitahují jedna druhou. Také lze hovořit o zákonu přitažlivosti, který naopak říká, že na co se zaměřujeme a co si přejeme, to přitahujeme do svého života.

Neúspěch má většinou dva hlavní důvody, nejistotu a přehnané úsilí. Přílišné úsilí, chamtivost či touha po získání více, než je potřeba nebo rozumné, může vést k tomu, že člověk nakonec ztratí všechno. To poukazuje na riziko a nebezpečí nenasytnosti, kdy neustálé hromadění majetku, moci nebo jiných výhod může mít za následek negativní důsledky, jako je ztráta již získaného, vztahů, zdraví nebo štěstí. Není náhodou, že Buddha tvrdil, že chtění je utrpení, ale také něco přece chtěl. Chtěl vědomě býtí, což stav, které je v nás, není někde mimo a proto nehrozí, že bychom o přišli a trpěli.

Popis vztahů, kde lidé s odlišnými vlastnostmi nebo charakteristikami přitahují jeden druhého, protože se vzájemně doplňují a vytvářejí dynamiku, která může být přínosná pro obě strany. Vlastnost dynamické rovnováhy, kdy protiklad spíše chápejme jako extrémní hodnotu, která již v daném kontextu nemůže růst a zákonitě přitahuje pouze opačné hodnoty vyvolávající její vyrovnání. Lze to vidět v lidských vztazích i v systémovém inženýrství, např. dominantní jedinec má submisivní protějšek atd.