Přísloví jsou krátké, často lidové výroky, které vyjadřují všeobecné pravdy nebo životní zkušenosti. Obvykle jsou vázané na konkrétní kulturu nebo společnost a často obsahují moudrost, která se předává z generace na generaci. Přísloví mají za cíl poučit nebo varovat a jsou často používána v každodenní komunikaci.

Přísloví jsou důležitou součástí kulturního dědictví a často se používají k vyjádření složitých myšlenek jednoduchým a snadno zapamatovatelným a předávatelným způsobem. Jedná se většinou o popis příčiny a následku (kauzality), protože předávání zkušenosti (prožitek kauzality) skrz mýtus funguje lépe, než dlouhosáhlé vysvětlování a lepším už může být samotné konání. Pojďme se kouknout na přísloví tak, ať v nás vždy při jejich vyslovení rezonuje jejich podstata a moudrost.

Náš jazyk disponuje slovy duch a duše, což odpovídá prvkům Átman a Brahman v indické filosofii a Tao v čínské filosofii, jde ještě o kousek dál. Duši můžeme chápat jako část ducha, proto se říká, že království nebeské je v nás. Velmi zjednodušeně disponujeme myslí a tělem. Ve zdravém těle musí být zákonitě zdravá mysl a tedy i zdravý duch. Pohledem na zdravé dítě se vše vysvětluje a zapadá do filosofických i duchovních konceptů. Ducha chápu jako absolutno, univerzální bytí, neextatickou blaženost, ke které nejde nic přidat ani odebrat, prostě něco nepopsatelného slovy. Zdravým duchem pak chápu zaměstnání mysli nad tímto aspektem, což je pro naše vědomí bytí a tedy využití mysli pro uvědomělé prožívání přítomného okamžiku. V tomto stavu v mysli neexistuje problém, smrt či cokoliv podobného, proto mají pravdu i ti, kteří tvrdí, že pozitivní myšlení dopřává zdraví. Ano, dopřává, protože mysl negeneruje negativní myšlenky a negativní konotace v těle. Ve své podstatě ale můžeme žít velice jednoduše teď a tady, a mysl žádat o pomoc jen tehdy, když si to situace žádá a výsledek bude stejně stejně zdravý.