Skutečnost (teď a tady, přítomnost) lze vnímat jako záblesk dokonalého procesu (Boží vůle), který vždy obsahuje paprsek světla a naděje (víra). Chápejme tento proces jako rozhovor (bytí) života (duch) se sebou samým (duše) skrz naše vědomí (já).

Skutečnost k nám v každém okamžiku promlouvá a naším snahou by měla být chuť hovořit (chuť žít). Rozprava je cestou našeho života (jednoduše život sám), která nemá omezení a je tvořena každým krokem v každém okamžiku (konání). Každý krok se počítá a na každém svým způsobem záleží, ale pamatujme, že to není pouze jeden krok, co naši cestu tvoří (lehkost, hra).

Vnímání skutečnosti a sebe sama nám umožní vycítit (intuice) světlo a konat v souladu s ním. Někdy to může být zdrženlivost jindy naopak aktivita (rozmanitost) a míru souladu se světlem (rovnováha) určuje stav našeho vědomí do kterého pomlouvá tělo, mysl, vztahy, okolí atd.

Cesta za světlem (smysl života) nás naplňuje a dopřává nám zdraví, štěstí i radost, ale stačí chvilka nepozornosti a krokem stranou se od světla ihned začneme vzdalovat. Čím jsme u světla blíže, tím je jednodušší jeho následování, proto se vyplácí disciplína, morálka a lidské cnosti nebo prostá láska.

Už naše samotné rozpoložení naznačuje, zda se světlem kráčíme či nikoliv. Každý z nás má svou vlastní cestu (individualita) a každý vidí světlo ze svého jedinečného pohledu, ačkoliv se jedná o univerzální světlo (absolutno, Já), které je stejné pro nás všechny (jednota), protože se jedná o světlo života a domova nás všech (příroda).

Žijme tak, abychom plnili to, co nám skutečnost přináší a abychom to plnili náležitě (se světlem, s láskou), protože jen tak temnota nepřevládne.