Evropský parlament velkou většinou (499 pro, 28 proti, 93 se zdrželo) v prvním čtení schválil svou verzi Nařízení o umělé inteligenci. To má nalinkovat pravidla pro používání AI systémů v Evropě. Některé používání tzv. umělé inteligence zcela zakazuje. Jde například o systémy využívající podprahové, manipulativní či klamavé techniky pro ovlivnění chování uživatelů, systémy pro tzv. sociální skóring, systémy předpovídající, že někdo spáchá trestný čin nebo systémy pro biometrické sledování lidí na veřejných místech v reálném čase -https://www.lupa.cz/aktuality/regulace-ai-prosla-europarlamentem-vyjimka-pro-biometricke-sledovani-v-realnem-case.

Souhlasím, osobně mi nepřijde nevhodné používat systémy využívající podprahové, manipulativní či klamavé techniky pro ovlivnění chování uživatelů atd., ale je mi úplně jedno, zda jsou v nich prvky umělé inteligence nebo ne .

Již dnes se některé z těchto praktik standardně používají v oblasti marketingu a sociálních sítí, což je pouze střípek v dekadentní mozaice digitální společnosti.

Profesor Jiří Horáček, přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí Centra pokročilých studií vědomí Národního ústavu duševního zdraví v rozhovoru pro Echo24 vysvětluje, jak obraz světa v naší mysli - https://echo24.cz/a/Hxjw9/tydenik-echo-rozhovor-psychiatr-neurovedec-horacek-vymyvani-mozku-konspiracni-teorie.

Obraz světa, který vidíme před sebou, tedy není jeho prostým zobrazením, ale aktivním vyvozením představ o něm, které máme ve svém mozku. Mozek funguje tak, že stále generuje modely reality, které testuje. Když je ta představa v souladu s tím, co vidím kolem sebe, je všechno v pořádku a v harmonii. Dojde-li k nesouladu, mozek hlásí „překvapení“, jinak také tzv. predikční chybu. Ta vede k tomu, že se přenastaví očekávání, tedy „priory“, a znovu se testují porovnáním s realitou. Celý tento proces prediktivního kódování je univerzálním principem fungování naší mysli.

Nicméně se může stát, že se dostaneme do prostředí, které je z nějakého důvodu nestabilní. Nových okolností a informací je tolik, že schopnost predikce přestane fungovat, mozek je zmatený a dostaví se nejistota. Klasickým příkladem byl covid.

Pocit nejistoty je nesmírně nepříjemný, protože mozek člověku neustále hlásí rozpor mezi jeho očekáváními a realitou, což vytváří nejistotu a stres. Stres nám má pomáhat adaptovat se na novou situaci, ale když trvá dlouho, nebo je příliš intenzivní, velmi nás poškozuje.

Vraťme se zpět k Evropskému parlamentu a verzi Nařízení o umělé inteligenci. Osobně ho považuji za reaktivní a nikoli proaktivní, protože má toto téma daleko větší hloubku, což mi připomíná přednášku The Next Global Superpower Isn't Who You Think - Ian Bremmer - https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=uiUPD-z9DTg.

Naši zákonodárci možná nejsou schopni efektivně reflektovat hloubku problému a paradoxně přispívají k zvyšování šumu i nároků na naši integritu. Je na nás, jak se s tím vším popereme, protože i neinteligentní algoritmy se budou snažit upoutat naši pozornost, a to skrze emoce, pomocí absurdit, vyostřených situací, zjednodušené argumentace a mnoho dalšího.

Moudrost davu je dána nezávislostí úsudku jednotlivce, ale zde už nejde o moudrost davu, ale o zdraví jednotlivce, které se ztrácí v mlze depresí, naučené bezmoci a celkové únavě z civilizace.