Implicitní teorie osobnosti je celkové posuzování osobnosti na základě jedné nebo několika málo vlastností. Při utváření prvního dojmu předpokládáme, že ten, kdo má určitý povahový rys, má také několik dalších, které s prvním rysem nevědomky spojujeme.

S. Asch vybídl respondenty, aby na základě několika adjektiv popisujících určitou osobu, řekli, jaká podle nich je. První skupině dal seznam šesti vlastností: inteligentní, šikovný, pracovitý, rozhodný, praktický a opatrný. Každé ze čtyř dalších skupin mezi seznam přidal i jedno z přídavných jmen: vřelý, chladný, slušný, nezdvořilý. Asch zjistil, že některé vlastnosti měly na vnímání osoby velký vliv (vřelý, chladný), zatímco druhé dvě vlastnosti (slušný a nezdvořilý) měly vliv minimální. Tento rozdíl ve vnímání určitých charakteristik vidí v tom, že lidé považují některé vlastnosti za centrální (mají vliv na to, jak osobu vnímají druzí) a okrajové.

Na Ashův experiment navázal Maier (1995), který ve své studii dokázal, že centrálními rysy nemusí být pouze vlastnosti. Úsudky lidí o osobnosti člověka se lišily, když osoby se stejnými vlastnostmi popsal jednou jako odboráře a podruhé jako manažera firmy.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Implicitn%C3%AD_teorie_osobnosti