René Descartes: Mysl si plete vlastní myšlenku s vnější realitou.

Erich Fromm: Svět myšlení zůstává v zajetí paradoxu. Svět nelze pochopit myšlením, ale lze jej pochopit jednáním v zážitku jednoty.

Michel Foucault: Kritické poznání nás samotných (kdo jsme, jak žijeme) je spojené s transgresí, posunem s našim vývojem.

Moderní teorie duálních procesů hovoří o koexistenci dvou systémů, které spolu soupeří o to, který z nich převezme kontrolu nad našim chováním a úsudky (Evans,2003). Prvními, kteří použili pojmy Systém 1 a Systém 2, byli Stanovich a West (2000), kteří hovoří o automatickém Systému 1, který je společný nám i zvířatům, a o racionálním Systému 2. Toto pojmenování následně převzal Daniel Kahneman.

Systém 1 je systémem, který sdílíme také se zvířaty. Předpokládá se, že je evolučně starší než jeho protějšek Systém 2. Funguje automaticky a rychle, neustále zpracovává okolní informace a hledá odchylky od normálu. Důvodem jeho rychlosti je fakt, že často nahrazuje složité otázky jednoduššími, opomíjí nejednoznačnosti a zaměřuje se pouze na důkazy a informace, které má právě k dispozici (Kahneman, 2012).

Systém 2, pomalé nebo též algoritmické myšlení (Stanovich, 2011), spotřebovává daleko více vědomé energie. Zapojuje se především v situacích, které nemáme zautomatizované a které vyžadují určitou dávku naší pozornosti. Tento systém je specificky lidským, dokáže pracovat s abstraktními problémy, funguje logicky a racionálně. Pracuje na vědomé úrovni (Stanovich & West, 2000).

Ačkoli by se mohlo zdát, že hlavní slovo má vědomý Systém 2, není tomu tak. Dělba práce mezi těmito dvěma systémy je „efektivní: minimalizuje vydané úsilí a optimalizuje výkon“ (Kahneman, 2012, 31). Oba systémy jsou neustále v běhu, Systém 1 je aktivní a bdělý neustále, zpracovává vše, co se kolem něj děje, formuje naše úsudky, vyhodnocuje vjemy. Systém 2 je spíše spuštěn na pozadí a aktivním se stává zejména v situacích, kdy si Systém 1 neví rady, objeví něco neobvyklého nebo překvapivého (Kahneman, 2012).

Systém 1 se také dostává do popředí ve stavu kognitivního vyčerpání (nebo též vyčerpání ega). Při velkém kognitivním přetížení Systém 2 ustoupí opět do pozadí, sníží senaše sebekontrola a vůle, což se projeví zesílením vlivu impulsivního Systému 1. Reálným důsledkem pak může být změna stravovacích návyků, impulsivní chování nebo vulgárnější slovník (Baumeister, Muraven & Tice, 1998; Muraven & Slessareva, 2003).

Samozřejmě existuje také kritika tohoto dvou-systémového pojetí. Evans (2003; 2008) například namítá, že z evolučního hlediska není až tak jednoznačné, že by měl být Systém 1 o tolik starším než Systém 2. Také se pozastavuje nad tím, že i zvířata mohou mít více kognitivních systémů, a tak Systém 2 není nutně něčím, co nás od nich odlišuje. Evans si také všiml, že mnoho procesů a úkonů nelze přesně přiradit ani Systému 1 ani Systému 2, sám proto zavádí jakousi mezní třetí kategorii. Teorie duálního zpracování a dvou systémů stojí zatím spíše na počátku, mnohé se s její pomocí dá vysvětlit, mnohé na vysvětlení stále čeká. Podle Evanse by bylo obzvláště vhodné zaměřit se na to, jak přesně spolu tyto dva systémy spolupracují.

Zdroj: Diplomová práce - POUŽÍVÁNÍ KOGNITIVNÍCH HEURISTIK V PRŮBĚHU ŽIVOTA A JEJICH VZTAH KE STYLŮM MYŠLENÍ - Barbora Janovská
https://theses.cz/id/94veu6/29830483

Zdroj: Diplomová práce - HEURISTIKA JAKO METODA A STRATEGIE LIDSKÉ KOGNICE - Martin Špirk https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/14532/1/Diplomova%20prace%20Martin%20Spirk.pdf