Eduard Tomáš

1) Staňme se indiferentními ke všem formám. To provedeme tím, že si celý vesmír uvědomíme jako celek, v němž se nachází i naše ego spolu s tělem, všemi smysly, závislostmi a vůbec vším, co má jméno a tvar. To všechno odložíme stranou a už si toho dál nevšímáme.

2) Co zbylo? Nic než naprostá čistota a prázdnota. Uvědomme si to tichým pozorováním. Když jsme si to jasně uvědomili, náhle se od toho odtrhneme tím, že se i k čistotě a prázdnotě staneme indiferentními, tj. ztratíme o ně úplně zájem a zůstaneme jen jako pozorovatelé. Nic víc zde není.

3) Nyní se nám konečně vyjasnilo. Co zbývá, je jen “naše podstata, vyvřená z Ducha…” Ale tu už nepozorujeme, neboť bychom tím vytvářeli umělou dualitu, ale musíme se jemně snažit se jí stát, což znamená podrobit se jí! Odevzdat se jí! Být jí! Deje se to hlubokým citovým obrácením pozornosti samé na pozornost, bdělosti na samu bdělost, tak oddaně a odevzdaně a tak hluboko, ale přitom velmi jemně a nenásilně, že už žádné další úsilí není ani možné. Kdyby zde ještě bylo, znamenalo by to, že se nám do naší cesty stále ještě trochu zaplétá ego. Nevadí, nevšímejte si ho. Tento poslední osobní pocit přestane zanedlouho existovat, neboť v pozadí za ním už vystupuje nový, dosud neznámý stav duše, stav neosobnosti.

4) Nechme ho žít, aby zesílil! Je to nejrozkošnější pocit, jaký si jen dokážete představit. Nyní se postupně stáváte touto neosobností, ale nevšímejte si toho příliš, jako byste to ani nepozorovali, nepátrejte po tom, co to vlastně je, neanalyzujte to!! A také už nehledejte nic dalšího a nevytvářejte si žádnou novou představu, že snad máte něčeho přebytek nebo nedostatek. Zvláště nehledejte žádnou příjemnost! Je-li zde, ať je, vy jen buďte!