Dialektické samozdokonalení (dialectical bootstrapping) je termín, který se používá v oblasti kognitivní vědy a filozofie mysli. Vyjadřuje proces, kdy se mysl či kognitivní systém vyvíjí a zdokonaluje prostřednictvím vzájemné interakce a zpětnovazební smyčky mezi různými mentálními procesy nebo reprezentacemi. Jedna mentální reprezentace nebo myšlenkový proces slouží jako základ nebo výchozí bod pro rozvoj dalších reprezentací nebo procesů. Tento vzájemný vztah a spolupráce mezi různými mentálními procesy umožňuje systému postupně se zdokonalovat a dosahovat vyšší úrovně poznání či porozumění.

Filozofický koncept jako dialektické samozdokonalení se soustředí na proces neustálého růstu a vývoje jedince prostřednictvím interakce s prostředím a konfrontace s protiklady. Tento koncept zdůrazňuje, že jedinec se může rozvíjet a zdokonalovat skrze dialektický proces, ve kterém se střetává s protichůdnými silami a z nich čerpá pro svůj rozvoj. Tento přístup bývá spojován s čínským filozofem Konfuciem (Kongzi), který žil v 6. a 5. století př. n. l. Jeho učení, nazývané konfucianismus, klade důraz na morální hodnoty, vzájemnou interakci a etický rozvoj jedince skrz principy typu:

• Střet protikladů: Jedinec se vyvíjí a zdokonaluje tím, že se setkává s protiklady a konfrontuje se s nimi.
• Učení se z protikladů: Proces dialektického samozdokonalení vyžaduje schopnost vybrat si to nejlepší z protikladů a použít je k vlastnímu rozvoji.
• Soudržnost a harmonie: Dialektické samozdokonalení klade důraz na dosažení soudržnosti a harmonie v jedinci a jeho interakcích s ostatními.

Příkladem použití dialektického samozdokonalení může být situace, kdy jedinec se snaží zlepšit své mezilidské vztahy. Střetává se s vlastním sobectvím a touhou po prospěchu pro sebe a současně se snaží rozvíjet empatii a soucit k druhým. Tímto střetem protikladů a jejich konstruktivním řešením se může jedinec postupně zdokonalovat ve svých mezilidských interakcích.

Zdroj: https://chat.openai.com/

Nám zde ale půjde o dialektické samozdokonalení od pánu Herzoga s Hertwigema, protože jejich metoda vedla k metodice potalčení šumu a k většímu zlepšení přesnosti než prostý požadavek druhého odhadu bezprostředně po prvním tím, že osoba zváží otázku v novém světle, zvolila při odpovědi jinou a odlišnou verzi sebe sama. Narozdíl od moudrého davu (průměr nezávislýchh odhadů) lze dialektické samozdokonalení použít v kontextu jedné osoby, která si po prvním úsudku klade otázky typu:

• Předpokladejme, že byl první odhad byl nepřesný.
• Uvažujme o důvodech, proč mohl být odhad mylný.
• Zvažme, co mohlo mít v prvním odhadu největší chybovost?
• Reflektujme, co z nových zjištění vyplívá (např. první odhad příliš vysoký, nebo příliš nízký atd.).
• Pokuste se stanovit na základě svého nového úhlu pohledu druhý a odlišný odhad.

Zdroj: Šum - O chybách v lidském úsudku, Daniel Kahneman, Olivier Sibony, Sunstein Cass R.