Ke smíru náleží následující:

náhled, poznání, pochopení, přijetí, odpuštění, zpracování, naplnění, uvolnění

upřímnost, poctivost (NB. odvaha), vyrovnanost, klid, lehkost, snadnost, radost

dávat každému to, co mu přísluší: neboli být ‚spravedlivý‘ (NB. řec. diké, jež byla tou nejvyšší a zastřešující ‚ctností‘, řec. areté), tzn. nechat svět světu, život životu, tělo tělu, sebe „sobě“, jelikož vše se samo postará o sebe.

Všechny uvedené charakteristiky smíru lze jedním slovem nazvat: Moudrost (řec. sofia, lat. sapientia).

Smír je cestou k celistvosti a naplnění smyslu býtí ve formě lásky.

Smír je celistvou myslí/duchem, kteří potud nejsou osobní, nýbrž jsou nadindividuální a transpersonální.

Smír je uvolnění od světa i od „sebe“, abychom skrze něj byli uvolněni pro ně a k nim.