Stoicismus
Stoicismus je filozofická škola, která se vyvinula v antickém Řecku a později rozšířila do Římské říše. Hlavními představiteli stoicismu jsou Zenón z Kítia, Epiktétos a Marcus Aurelius nebo Seneca.
Stoicismus se zabývá hledáním vnitřního klidu u a míru prostřednictvím rozvoje osobní ctnosti a přijetí osudu.
Myšlenky stoicismu se zaměřují na rozlišování věcí, které jsou ve naší moci, a těch, na které nemáme vliv.
Stoici věří, že jediná věc, kterou máme absolutní kontrolu, je naše vlastní rozumné rozhodování a postoje. Stoikové zdůrazňují etické hodnoty jako spravedlnost, statečnost, sebekázeň a zodpovědnost.
Příklad uplatnění stoicismu může být situace, kdy se člověk setká s nějakou nepříjemností, například ztrátou zaměstnání. Stoický přístup by se soustředil na to, co je v naší moci, například hledání nových příležitostí nebo přijetí situace jako příležitosti k osobnímu růstu.
Stoici srovnávali vzájemný poměr jednotlivých částí filosofie takto: Logika je skořápka, fyzika je bílek a morálka žloutek, nejdůležitější část vajíčka. Mravnost chápali v žití v souladu s přírodou. Tak je chápána i blaženost. Nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou. To je označováno jako blaženost.
Zénón logiku přirovnával ke kostem a šlachám, fyziku k duši a etiku k masu. Do logiky, jíž snad teprve stoikové dali tento název, počítal dialektiku, tj. nauku o myšlení, a rétoriku, nauku o výraze. V dialektice se pojednávalo především o definování a o kritériích pravdy, tedy i o problematice noetické. Vedle elementární logiky se tu probírala i gramatika, ba dokonce poetika. Do fyziky patřilo vše, co se nějak týkalo přírody, ale i teologie, neboť za nejvyšší princip všehomíra bylo pokládáno Božstvo totožné s Praohněm, jenž vše prostupuje. Etika byla systematicky vykládána a zdůvodňována věděním. Hrála u stoiků hlavní roli, zcela podle přirovnání prý Zénónova: filozofie je ovocný sad, logika jej ohrazuje, fyzika jsou stromy v něm, etika je ovoce.
Epiktétos
- „Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“
- „Nepřemožitelný můžeš být, nepustíš-li se do žádného zápasu, v němž zvítězit není ve tvé moci.“
- „Nikdy o ničem neříkej: ztratil jsem, nýbrž vrátil jsem.“
- „Řeknou-li ti, že o tobě někdo špatně mluví, nehaj se, nýbrž odpověz: Takže nevěděl o ostatních mých chybách, jinak by nebyl mluvil jen o těchto.“
- „Někdo hodně pije. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že hodně pije. Někdo se časně koupá. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že se časně koupá.“
- „Nežádej, aby se věci děly, jak chceš, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v životě dobře.“
Seneca
- „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“
- „… máme alespoň omezovat svůj majetek, abychom byli méně vystaveni ranám osudu …“
- „Lidštější je životu se vysmívat než nad ním bědovat.“
- … chápej se každé hodiny! Dosáhneš toho, že budeš méně závislý na zítřku, uchopíš-li do rukou dnešek.“
- „Na všechen způsob budiž duše odvrácena ode všeho vnějšího a pohřížena v sebe: sobě ať důvěřuje, v sobě se raduje, …“
- „Žít znamená bojovat!“
Marcus Aurelius
- „Měj na paměti úhrn jsoucna, jehož jsi pramalý podílník, a úhrn času, z něhož je ti vyměřena kratinká a nepatrná píď i osud: kolikát jeho zlomek je tvůj život?“
- „Jak směšným cizincem je ve světě ten, kdo se diví kterékoli události v životě!“
1. Ctnost jako nejvyšší dobro: Stoici věří, že ctnost (morální dokonalost) je jediným skutečným dobrem a že vše ostatní, jako bohatství, zdraví nebo sláva, jsou lhostejné.
2. Život v souladu s přírodou: Stoici zdůrazňují důležitost žít v souladu s přírodou a rozumem. To znamená přijímat svět takový, jaký je, a jednat v souladu s přirozeným řádem věcí.
3. Ovládání emocí: Stoici se snaží ovládat své emoce a nenechat se jimi ovládat. To zahrnuje rozvoj vnitřního klidu a vyrovnanosti, bez ohledu na vnější okolnosti.
4. Osud a přijetí: Stoici věří, že mnoho věcí v životě je mimo naši kontrolu, a proto bychom měli přijímat osud s klidem a důstojností.
5. Praktická moudrost: Stoici kladou důraz na praktickou moudrost, která zahrnuje schopnost rozlišovat mezi tím, co můžeme a nemůžeme ovlivnit, a jednat podle toho.
Člověk, který vyznává stoicismus, se tedy snaží žít ctnostně, ovládat své emoce, přijímat osud a jednat v souladu s přírodou a rozumem. Charakteristický je pro něj klid, vyrovnanost a schopnost čelit životním výzvám s důstojností.
Zdroj:
http://chat.openai.com
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Stoicismus
Hovory k sobě - Aurelius Marcus Antoninus