Zóna nejbližšího vývoje je ústředním pojmem na pomezí vývojové psychologie, psychologie učení a pedagogické psychologie.[1] Zóna nejbližšího vývoje je sociální, ale i kulturní teorii.[2] Tento pojem zavádí Lev Semionovič Vygotskij a poukazuje na to, že každé dítě disponuje aktuální úrovní výkonu a potencionální úrovní. Aktuální úroveň je taková, ve které se dítě právě vyskytuje. Zatímco potencionální vývojová úroveň výkonu je stupeň vývoje, kterého by dítě mohlo dosáhnout, pokud mu bude poskytnuta pomoc, tzn. podpora od zkoušenějších lidí, například od rodičů nebo učitelů. Prostor mezi těmito dvěma úrovněmi Vygotskij nazývá jako zónu nejbližšího vývoje. To, co dítě vykonává s dospělým je později schopno vykonávat samo.[3] Učitel by měl tedy žákovi poskytovat strukturu, směr, vedení a podporu, ne jenom holá fakta. Obecně lze tedy říci, že zóna nejbližšího vývoje je vzdálenost mezi tím, co už dítě umí a mezi tím, co by dítě mohlo dokázat, pokud bude správně vedeno.

Zdroj: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/zóna_nejbližšího_vývoje