Kategorický imperativ má podle Kanta sloužit k posouzení obecnosti mravních zásad.

Jeho základní formulace zní: “Jednej tak, aby maximy tvé vůle vždy mohly být zároveň principem obecného zákonodárství.”

Jiná z formulací říká: “Jednej tak, abys používal lidskost jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.” (Anzenbacher, 1994, 60; Kant, 1923, 35).

Politika, která dělá z občana pouhý objekt politické hry, se tedy z hlediska kategorického imperativu jeví jako hluboce nemorální.