Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- blog:clovek [2025/09/27 10:48] – removed - external edit (Unknown date) A User Not Logged in
+++ blog:clovek [2025/09/27 10:48] (current) – ↷ Page moved from log:clovek to blog:clovek fk
@@ Line 1: / Line 1: @@
+====== Člověk a společnost ======
+Lidé často vnímají svět skrze to, co mohou vidět a osahat – hmotu. Duši i ducha přitom přehlížejí, protože jsou nehmotné a těžko uchopitelné. Ale právě tato neviditelná rovina je klíčem k fungování společnosti.
+Například peníze samy o sobě mají hodnotu jen díky důvěře lidí (duše) a systému pravidel (duch). Bez důvěry v to, že bankovka nebo digitální číslo na účtu něco znamená, by se rozpadla celá ekonomika. Právě proto jsou tyto neviditelné principy nepostradatelné pro soulad a fungování našeho světa.
+Duch pro společnost znamená principy jako spravedlnost, důvěru a smysl pro řád, které umožňují soulad a spolupráci. Pro jedince je to schopnost vidět přesah svého života, propojení s ostatními a vyššími hodnotami. Podporujeme jej výchovou k hodnotám, otevřeným dialogem a prohlubováním smyslu pro odpovědnost a respekt.
+Jsme lidé z masa a kostí, propojeni hmotou, ale i touhou po funkčním společenství v duchu blahobytu. Duchovní rovina často drhne, protože její podstata uniká slovům. Jak řekl Wittgenstein: “Jsou věci, o kterých nemůžeme mluvit.”
+Esencí blahobytu je například láska – nepodmíněná a nevynutitelná. Dává se každému, jako pomyslná oběť, která však přináší výhru v podobě svobody. Směr je jasný - odpustit si chyby a věřit ideálu blahobytu, i když ho nikdy plně nedosáhneme.
+Praktickou radou pro každého je v kritických situacích se zastavit a uvidět své konání v kontextu ideálu  – zda se mu opravdu snaží přiblížit ideálu. Projevuji opravdu lásku?
+Pouze péče (vztah k ideálu) a trpělivost (klidné vytrvání v procesu) mohou přinést růže – skutečnou podobu zamýšleného ideálu.
+----
+Inspirace:
+Dnešní věda nahlíží na člověka z pohledu složky fyzické, energetické, biologické, společenské, duševní a spirituální. Co kdybychom přistoupili na zjednodušení, že je člověk emočně logicko spirituální bytostí?
+Naučené vs vrozené: Disciplína, být sociální (určitá míra empatie) a osobní intelektuální (vrozená záležitost naplněná znalostmi) a morální integritu.
+Vliv okolí: Klimatické, geologické, politické, náboženské a další procesy.
+Útačná adaptivní strategi (altivni prizpusobeni obtiznym podminkam).
+Byti, evoluce, kultura (umělý domov a bytí), příroda, člověk, země.
+Biofilni mysleni.
+Žijeme díky přírodě nikoliv díky kultuře či čehokoliv jiného.
+Byti (prirody) je ontickou aktivitou.
+Vědomí je možná epifenomém, tj. vedlejší produkt mozku. Existuji studie, které tvrdí, že vědomí může byt nelokální, mimo materiální svět daného organismu (rozdílná kvalita času. Prostoru).
+Obcaske ontologicke minimum.
+Příroda je absolutně nadřazená!
+“mravní hodnota člověka je koneckonců vždy znovu a znovu záležitostí každé nově se vytvářející situace”
+Touha po životě je záchranou života.
+Stoicismus jako most mezi lidmi?
+Hodnotový system obsahuje duchovní a přesahující aspekty, nenaboženská spirituality by mohla byt cesta, kultivace inteligence je (racionalita), ale neni kultivace mysli (druhy mod vedomi intuice).
+Evolucní ontologie
+Antropocen nebo ekocida.
+Vedeni ve vztahu priciny a nasledku. Rozpor mysleni a byti.
+Pohodlí je odevzdání osobní síly.
+Spolupráce kultury a přírody, jde to vubec?
+Sjednotit maximálně své jednání se svými slovy.
+individuálního lidského niterna (rozumu, citu a zejména vůle)
+Království nebeské je ve vás, ve významu množného čísla, tj. je mezi lidmi, tj. mezi dvěma dušemi v duchu!
+Člověk je vesmírná skutečnost, cely vesmír musel vzniknout, aby mohl vzniknout jeden jediný člověk. Každý sebe sama dostal s Boží lásky.
+Křesťanství je náboženský i hodnotový systém. Ale je agresivní svým mesiáštvím a snahou prosazovat svoji pravdu.
+Z každého dobrého skutku (projev lásky) se celý svět chvěje.
+Spoluprace a kolektiv:
+Nejde jen o to, zda jsem sám či v kolektivu a zda jsem vtom či onom sboru či instituci, ale také — a
+z hlediska „člověka“ především — jaké je mé osobní místo vněm, zda v něm nacházím odezvu „sama
+sebe“ či zda se v něm mé „já“ přiměřeně uplatnit a rozvíjet nemůže.
+Střetání jsou jiskry naděje pro nalezení počátku (nikoliv začátku) pokud do nich ovšem fouká vzduch (duch) ohleduplnosti.
+Jistota, užívání = novověk vs usebrání, dobrodružství, žití.
+Prohlásit za smysl lidské existence humanismus by byla vlastně tautologie, protože by tím
+okamžitě byly dány otázky, v čem je smysl humanismu a zda není víc než ošidné, aby si člověk dával
+za ideál sebe sama.
+Technologie je neutrální jen sama o sobě, protože s člověkem rozmlouvá a tak mu bere pozornost i moc.
+Svět i život je proces otevřený.
+Žít z vlastního pramene.
+Jde o rozvoj svých vlastních cností.
+Ptát se, hmatat, zajímat se, pozorovat co mi dává energii, co mám rád, jak se věci doplňují (synchronicita), sledovat světlo (září věci), poslouchat intuici, srdce atd.
+praxe — lidský jedinec může
+ideálního stavu mysli (eudaimonia) dosáhnout jen v té míře, v jaké je činný
+Život je jako rozhovorem, chvilku já, chvilky ty, chvilku nikdo a rozhovor plyne jen, když je chuť hovořit.
+Bytí je životem a láska k němu upřímným vztahem odhadujícím hodnoty, síly a cnosti (krásy života) atd. Vždy jdi za světlem a ničím jiným.
+Inteligentní vs duchovní člověk, duchovní člověk jde do prázdnoty, do prostoru bez opory, což se blíží samotnému principu života.
+Připravenost a pohotovost na něco neskutečného a neuvěřitelné na “nějakého boha”.
+Práce = rozhovor sám se sebou v neskrytosti (plně upřímný).
+Duch vane do plachet těm co mají čistou mysl a ničeho nelitují.
+Plnohodnotný člověk je žena a muž.
+Rovnost lidi a reforma finančního sektoru…
+apoštol Pavel charakterizoval jako tři hlavní křesťanské ideály víru (řec. pistis, lat. fides), čímž
+chápal co nejhlubší ponor lidské mysli do odkazu Kristova, dále naději (řec. elpis, lat. spes) v jeho budoucí příchod a lásku (řec. agapé, lat. caritas). To představuje to nejdůležitější, co rané křesťanství vneslo do dějin humanismu.
+Chybí počátek, posvátno, prostě a jednoduše podstatný smysl.
+Útok na lidsky rozum… maltuziáismus
+Disciplína a promarněnost casu
+Okultismus je souhrnné označení pro různé teorie a praktiky zaměřené na zkoumání a využívání tajemných a skrytých sil v přírodě, které nejsou běžně přístupné nebo pochopitelné běžnou vědou. Tyto praktiky často zahrnují astrologii, alchymii, magii, spiritismus, tarot a další formy věštění. Okultismus se často spojuje s esoterikou, což je hledání skrytých pravd a duchovního osvícení, které je přístupné jen zasvěceným. Historicky měl okultismus velký vliv na různé kulturní a náboženské tradice, a to jak východní, tak západní.
+“Synem Božím, v němž se Bohu zalíbilo“.
+Mód: peklo, ráj, vznik očistce jako střední cesty. Hm, nevíme, jsme naprosto nevidoucí??
+Jen nápad, rozpracuji brzy a nechám se inspirovat Milanam Machovce.
+“formace člověka musí začínat vždy znovu a znovu, že reformace je buď permanentní – nebo žádná.”
+“božstvo si zakazuje být zobrazováno a představováno, že tedy – pokud se jím lidé chtějí zabývat – nijak jim to neulehčuje, nutí je k jiným postojům a úvahám, než které se nabízejí z bezprostředních životních zkušeností”
+“z bezprostředních životních zkušeností. Již tím si nárokuje větší výkon lidského intelektu i vůle. K pokusům o překonání primitivních antropomorfních představ o bozích dochází sice i jinde, u vynikajících jedinců více zemí – od egyptského faraona Achnatona až po řecké filozofy, ale jen právě u Židů se to podařilo učinit věcí celého národa.”
+““poskytovalo lidstvu po věky jisté modely prožívání elementárních lidských situací, resp. jejich zvládnutí lidským vědomím. Není snadné životní situace zvládat tak, aby se v nich lidské „já“ posléze nerozplynulo – ani tyto modely nedávají zajisté záruku, že se tak jedinci podaří. Ale důvěrné sžití s nimi dává jistou oporu, že se člověk – jakmile se octne v záplavě obtížných situací osobního života – se svým „já“ nestane jejich pouhým zajatcem, nýbrž že se dostane nad ně, že je morálně a citově zvládne. Proto se stává, že moderní člověk, pokud již podobné modly nemá, zůstává přes veškerou vnější civilizovanost a třeba i výbornou speciální dovednost v mravním a citovém ohledu na nižší úrovni než ti, kdo tyto modely měli. Ba do jisté míry se stává morálním a citovým primitivem právě proto, že tuto vnější civilizovanost a ryze rozumovou odbornou dovednost má, ale že nemá k dispozici nic, čím by se z přívalu tisíců “jednotlivých situací dostal nad ně, k sobě samému, k svému hluboce zažívanému „já“.”
+“Židé se stali „národem knihy“ – bible. Staří Řekové, tvůrci většiny toho, co tvoří základy moderní vědy, techniky, specializace, kulturních a uměleckých forem, individualismu, racionalismu atd., dali lidstvu knihy, sta knih, vedli lidstvo k úspěchům nesmírné šíře, rozevřeli mu obzor reálného podmanění si přírody a vesmíru, ale tím také – zejména v novověku, kdy se tento „řecký princip“ pojetí života stal základem stylu života milionů – vznikl onen typ člověka, který čte sta knih, ale nezažívá hluboce žádnou. Vše čtené prochází hlavou, zanechávajíc zde sice určité více či méně řídké stopy vědomostí, ale v hlubinách nitra člověka nijak neformuje, takže takto, jen vnějškově kulturou a specializovanou prací utvářený člověk posléze přes nejlepší úmysly vychovatelů a moralizátorů nemůže jinak, “než zůstat v citovém a mravním ohledu hluboce podvyvinut.”
+“Židé nedali lidstvu knihy, ale knihu – v určitém smyslu je to více, zejména proto, že v této knize jsou mnohostranně rozvinuty modely, schopné formovat svědomí, vůli, existenciální postoje a smysl pro tzv. „poslední otázky“, otázky po smyslu lidského života, po smyslu úsilí, lásky, bolesti, po smyslu situace člověka mezi životem a smrtí.”
+Další inspirace:
+“Stálostí „materiálu“ zůstává všechno vždy vzájemně propojené, a proto učenci tvrdí, že všechno je obsaženo v celku a celek je obsažen v části (pars pro toto).
+Další výraz pro tento poznatek zní religio, což mj. znamená víru, ohlédnutí, tedy jakousi „zpětnou vazbu“. Náboženství hledá zpětnou vazbu k prapůvodu všeho, k výchozímu bodu, k samojedinému, a také ji nachází, protože mnohost, jež nás dělí od jednoty, je koneckonců pouhá iluze (májá) – vzniká jen hrou rozdílného uspořádání stejného jsoucna. Proto také může najít cestu zpátky pouze ten, kdo prohlédne iluzi různých forem. Mnoho a jedno – v tomto napěťovém poli pracují játra.
+“získává ony mimořádné vlastnosti jednak maximálního ovládání vlastní nervové soustavy, tím ale i mravní síly, osobního kouzla, schopnosti lidi strhnout již pohledem, gestem, jak se vyskytuje u jednoho z milionů a bez které by každé „učení“ zůstalo jen slovy. ”
+“Trojí „pokušení“ posléze znamená vyjasnění, že tím hlavním nesmějí být ani věci, ani moc, ale ani péče jen ryze o vlastní osobu.”
+“shromažďovat posluchači, pak již přímo žáci a ctitelé. ”
+“duchovní a mravní síla skutečně vyzrálé osobnosti”
+“budoucnost není něco, co „přijde“ – odněkud z cizoty, nezávisle na nás, jako přicházejí třeba atmosférické změny –, nýbrž budoucnost je naše věc, a to v každém okamžiku, je věcí nároku na přítomnost, je záležitostí lidské možnosti využít každičkého okamžiku co nejplněji, co nejnáročněji.”
+“Člověk, „očekávající říši“, zdaleka nesmí z „tohoto světa“ utéci, nýbrž musí přijmout nejnáročnější poslání v tomto světě, musí vnášet budoucnost do přítomnosti, musí onu „víru“ – tj. rozhodnutí změnit se z hlediska „království božího“ – nejen mít, ale jí žít, proto ji i šířit, vyznávat, hlásat, získávat jiné. Věc „víry“ není tedy věcí výhod, zajištěnosti, pohodlným poukazem jistoty co do „spásy“, nýbrž takto ježíšovsky věřící člověk musí hledět nejprve přijmout nejobtížnější úkol ve světě za svůj: „Vcházejte branou úzkou! Široká brána a pohodlná cesta vedou ke zkáze, tou jdou mnozí…“ (Mt 7, 13).”
+Také uměn í— zejména hudba — může mít velký zušlechťující vliv na lidské nitro, ale i
+sebehlubší hudba vstupuje do lidského nitra příliš individuálně. To nejdůležitější bude zjemňovat
+interindividuální vztahy v drobných skupinách, ve fenomenech přátelství, lásky a spolupráce. Zde
+bude nutno od běžného dnes života „vedle sebe“ přejít ke skutečnému promítnutí dvou a více lidských
+srdcí.
+vzájemné porozumění a o spolupráci v lásce a míru. (Např. kult vtěleného božstva, kult ženy, dítěte, koloběhu života atd.
+Filosofie musi byt soucast kazdeho zdraveho cloveka, protoze zdravi je bud plne vedomi, nebo mysl sprazena timto tematem.
+Ve skutečnosti je nutno klást si cíle vysoké, závratné a
+přitom si uchovat pokoru dětí božích.