1. Pomalé je lepší než rychlé.
Žijte dnešek jako nejdůležitější den vašeho života, a nejen jako překážku k pozítří. Všude, kde se dá, upřednostněte „pomalou“ osobní před digitální komunikací. Reagujte na požadavky a potřeby systému co nejpomaleji. Nekupujte jen proto, že je to levné. Nekupujte pro sebeukájení se. Kupujete jen kvalitu, jedinečnost, trvalost a ruční práci.
2. Místní je lepší než globální
Vždy a ve všem upřednostňujte místo, kde žijete a pracujete. Vyberte vždy jen to, co je prostorově blíže a co můžete ovlivnit. Nakupujte zboží zblízka a blízko si hledejte i své přátele. Zapojte se do místního hospodářství a politické správy. Používejte bankovky a ne platební karty; podporujte lokální měny. (př.: https://e-koruna.com/cs/) Posilujte malé a oslabujte velké, protože malé dokážete ovládat, velké bude vždy ovládat vás.
3. Pravidlo: Z očí do očí je lepší než přes internet
Přestaňte se rozpouštět ve webovém lidstvu a upřednostňujte vztahy tváří v tvář. Informační systém vás chce ovládat, vykořisťovat a manipulovat. Využívejte internet, ale nenechte se jím zneužívat. Nevěřte ničemu, co je psáno více než vlastnímu rozumu a vám blízkým lidem. Mezilidským vztahům dejte vždy přednost před věcmi.
4. Pravidlo: Vlastní je lepší než cizí
Naše odlišnost od jiných je hlavní zdroj tvořivosti a svobody; glajchšaltování škodí obojímu. Naše zájmy, tradice a problémy jsou důležitější než cizí. Odmítněme „solidaritu“ s celým světem; neříkají vám o něm celou pravdu. Zabývejte se jen tím, co je tady, a ne tím, co je za horizontem. Podporujte všechno, co rozkládá nadnárodní politické a hospodářské celky.
https://www.radiouniversum.cz/petr-robejsek-manual-petra-robejska-cast-1/
Část 2.: Zpomalte
Po staletí lidé pracovali jen tak dlouho, jak potřebovali pro zajištění živobytí. Cílem hospodaření nebyl zisk, ale dostatek. Teprve v 18. století nakynul čas trávený prací a pohltil celý den.
Práce byla celodenní mší, život odříkáním a bohatnout se smělo jen pro slávu Boží. Když ale „zvítězil“ rozum nad Bohem, ztratilo odříkání smysl. Zbyla jen práce jako náplň života, Boha nahradily peníze a odříkání vystřídala hrabivost.
Dnes je život závod o nejrychlejší práci. Vítěz stihne již dnes to, co by včera zvládl až zítra a za odměnu dostane peníze. Dnešek nemá smysl sám o sobě, ale pouze jako odrazový můstek do zítřka. Životy lidí se zvrhly ve štvanici za budoucností přecpanou věcmi, a rychlost je pokřivená páteř západní civilizace.
A proto zpomalte a odmítněte všechno, co prý šetří čas. Proč? Protože to zkracuje váš život přeneseně i doslovně. Tím, že vsadíte na rychlost, tak systému pomůžete, aby se vás co nejrychleji zbavil, protože i ta (jen) přibližná protihodnota práce, kterou dostáváte, snižuje profit.
Tak se braňte a plňte požadavky a potřeby systému co nejpomaleji. A když to jen trochu jde, nereagujte nebo jen nepravidelně.
Pročesejte počet věcí, které děláte, otázkou proč vůbec a proč tak rychle. Vždy a všude dejte přednost „pomalému“ osobnímu setkání před hysterickým elektronickým překřikováním. Nikdy nekupujte jen proto, že je to levné, ale vždy jen kvalitu, jedinečnost a trvalost. Žijte dnešek jako nejdůležitější den roku a nejen jako překážku k pozítřku.
Proč zpomalit? Protože to znamená přemýšlet o smyslu toho, co dělám. Zpomalit znamená poznat, že skutečný blahobyt je vlastnictví životního času, svobody, tvořivosti, lásky a důstojného života. Zpomalit znamená být sami sebou a nejen nástroji pro jejich zisk. Zpomalit znamená pochopit, že jste jedinečné osobnosti, a nejen motyky přišpendlené na internet, že práce je jen část vašeho bytí, a ne jeho jediný smysl.
Jen mi, prosím, neříkejte, že pak bude všechno dražší. Znamenalo by to, že ještě pořád netušíte, o co skutečně jde a jakou cenu má váš život. Na vybranou máte jenom mezi skromnější, ale svobodnou společností, nebo chudobou v tyranii.
A proto musíme zastavit lochnesku do pozítří, začít žít pomaleji, lokálně a skromněji a vytvořit společnost postavenou na službě, soucitu, obětavosti a na víře v něco vyššího než vyrobit, koupit, mít a vyhodit.
Příklad legálního zpomalování:
Při přednášce jsem mluvil o dvou formách zpomalování, jednak odkládáním konzumu, ale i vymknutí se nevyslovenému očekávání systému, že budeme sami od sebe zrychlovat. Jak to odmítnout a oslabit tím systém, vidíte na tomto příkladu.
Během stávky řidičů České pošty 28/9/2021 jim odbory doporučily následující způsoby chování:
1. Dodržovat pracovní dobu, být na pracovišti v určenou hodinu danou přílohou rozvrhu práce, nechodit na pracoviště dříve a práci ukončit ve stanovenou dobu.
2. Provést veškeré stanovené pracovní postupy nařízené zaměstnavatelem, jako je kontrola vozidla, příprava pracoviště a příprava před pochůzkou apod.
3. Během pracovní doby dodržovat veškeré nařízené k pracovní činnosti, a to řádně s veškerou odpovědností a bez ohledu na časovou náročnost.
4. Uzpůsobit pracovní tempo, neběhat ani nechodit rychle, při používání vozidla dodržovat silniční předpisy, i jako chodec využívat jen určené přechody pro chodce.
5. Nepřebírat k přepravě zásilky nesplňující zasílací podmínky.
6. Na přepážkách při výdeji zásilek i ostatních činností řádně kontrolovat předložené osobní doklady zákazníků (foto, platnost) a v případě pochybností odmítnout zákazníka obsloužit.
7. Zásilky neodpovídající zasílacím podmínkám vyloučit z přepravy, například nejsou úchopy u zásilek nad 15 kg, nesouhlasící hmotnost na vážním lístku (uvedeno na štítku) oproti skutečnosti, není nálepka nad 15 kg, popřípadě nad 30 kg, rozměrově překračující povolené limity, nebezpečný obsah, nemají obal apod.
8. Při své práci používat veškeré určené OOPP (osobní ochranné pracovní prostředky) jako pracovní obuv, rukavice, vesty, stejnokroj apod.
https://www.radiouniversum.cz/petr-robejsek-manual-petra-robejska-cast-2/
Část 3.: Vyměňujte
Kdysi existovaly bankovky a jejich přibližná protihodnota ve zboží. Obojí střídalo majitele a společnost prosperovala. V posledních třech dekádách začaly peníze chorobně bujet a mizet zároveň. Peněz je několikanásobně více než zboží, a přesto se ztrácí z kapes obyčejných lidí.
Kdysi jste své úspory mohli polaskat pod slamníkem nebo obdivovat v trezoru. Dnes si na ně můžete sáhnout už jen zřídka, a zároveň klesá i jejich hodnota. Nejen kvůli inflaci, ale hlavně kvůli jejich nedostupnosti. Nejprve stáhli z oběhu velké bankovky. Pak začali pomlouvat hotovost, a v ulicích ubývá bankomatů. Všimli jste si toho? Mocní totiž chtějí úplně kontrolovat i ty peníze, které nám zbyly.
Záminka a metoda, jak to udělat, je třeba ekologická udržitelnost. Klimatický konec světa, který sugerují média, je ideální kulisa pro příděly zboží podle toho, co nekritizovatelní vědci a politici prohlásí za udržitelné. A když nic neuděláme, tak to půjde dál, a z našich úspor stane jen pár nepatrných záchvěvů v mraku dat; neviditelné poukázky na zboží, které nám bude možná vládnoucími přiděleno.
Peněžní systém ovlivnit nemůžete, tak se z něj zkuste co nejvíce vymanit. Jak? Kupujte za lokální peníze, a hlavně mezi sebou co nejvíce zboží a služeb vyměňujte. Bezpeněžní obchodování „něco za něco“ je staré jako lidstvo samo. Bylo tu dříve než peníze, a bylo by tu i bez nich. Utopie?
Existuje řada komerčních směnných portálů, jejichž know-how lze použít i v malých sociálních rozměrech. Nejznámější je místní výměnný obchod LETS, inspirativní je i švýcarský svépomocný WIR-Ring, v Japonsku existují svépomocné organizace, jejichž členové vyměňují sociální služby, ale existují i české portály. Stačí jen trochu rešeršovat a nejlépe sami experimentovat.
Výměna má řadu výhod. Je levnější než nákup a nemá žádný problém s kolapsem finančních trhů. Riziko ztráty je mizivé, a když tak, jednou provždy víte, kdo vás podvedl. Ale hlavně: Když vyměňujte, tak měníte sebe i společnost k lepšímu.
Měna, kterou používáte, se jmenuje protislužba. Není sice krytá zlatem, ale má v sobě potenciál pro vlastnosti jako důvěra a spolupráce, ale i velkorysost, laskavost a přátelství. A když začnete materiální zboží vyměňovat za sociální služby, tak je tu svépomoc a samospráva. Vaši nepřátelé nabízejí jen život bez vlastnictví. Prý „nebudete mít nic a budete šťastní“. Jako internetoví zombies na elektronickém řetězu poukázek přidělovaných za poslušnost?
https://www.radiouniversum.cz/petr-robejsek-manual-petra-robejska-cast-3/
Část 4.: Jak přežít v (dez)informační společnosti
Společnost, ve které žijeme, je v kritické situaci ze dvou důvodů. První je bezmezná sebestřednost elit a druhý je prostoduchost, se kterou jim lidé přesto důvěřují. S tím prvním nic nenaděláte. To druhé můžete změnit – a tady je návod.
Informace vyrábějí politici, podnikatelé, média a experti. Všichni dohromady tvoří informační průmysl a chtějí informace co nejlevněji vyrábět a co nejvíce vydělat. Jejich zisk je to, že lidé zvolí, koupí a věří v to, co jim informační průmysl vnucuje. Slavná informační společnost je nástroj, kterým chce elita ovládat většinu. „Rozděl a panuj“ nahradilo „popleť a panuj“.
Proto dnes žijeme v éře prázdných slov,
• kdy spolu věci a jejich názvy nemají nic společného.
• kdy se jen vyhlašuje nejnovější a dočasný význam pojmů jako např.: demokracie, svoboda, právní stát nebo zdraví.
• kdy pravdivost závisí jen na hlasitosti a hlasitost jen na penězích.
• kdy neexistují ani sliby, které se musí splnit, ani poznatky, které se dají vyvrátit, ani zákony, které platí pro všechny.
Obyčejní lidé jsou oslepeni z matoucích čísel, sugestivních fotek a dvojznačných pojmů. Průměrný člověk dnes neví, v jaké společnosti žije, a co se v ní právě děje, a dokonce ani neví, že to neví.
Přesto se každý může z tohoto informačního marasmu velmi snadno vyprostit, když správně odpoví na tři otázky.
1. Otázka: Vyplatí se vědět co nejvíce?
Představte si, že vám někdo pošle vyděračský dopis s ultimátem, ale pošťákovi psaní vyklouzlo z ruky a zapadlo do kanálu. Díky nešikovnému pošťákovi se o výhrůžkách nedozvíte, nedostanete strach, rozhodujete se svobodně a vyděrač neuspěl. Co nás to učí?
Nevědět může být obrovská moc bezmocných. Obrázky a čísla, která neuvidíte, vás nemohou strašit a propagandu, vějičky, přesmyčky a chytáky, které neuslyšíte, vás nemohou hypnotizovat. To, co se nedozvíte, vás nepřipraví o spánek a nezviklá důvěru ve vlastní úsudek. A tak proto nespoléhejte na nešikovného pošťáka, a sami odmítněte přijmout vyděračské popisy.
Moje generace měla v tomhle úplně jasno. Neposlouchali jsme bolševické vysílače a nečetli jejich noviny. A když nám přece jen něco zakřičeli přímo do ucha, tak platila jednoduchá první pomoc: Co oni chválí, je horší než to, co oni odmítají.
Ano, kdysi dávno mohlo nevědět ohrozit váš život, ale dnes je nevědět rajský ostrov v moři informačního kalu.
2. Otázka: Co je pro mě důležité?
Ale co když mi uteče něco opravdu důležitého? Ujišťuji vás, že se každou opravdu důležitou zprávu dozvíte. Poznáte ji také podle toho, že se k vám dostane i oklikami.
A proto vztyčte co nejhustší plot mezi vašim mozkem a velkým tlampačem. Je totiž jisté, že co a jak vám politici, podnikatelé, média a experti vypráví, slouží jejich zájmům, a ne vaší informaci. Gumová čísla, vylepšené obrázky a zavádějící slova vylučují, abyste poznali, co se opravdu děje a co je důležité. Slavná informační společnost vám spolehlivě ukazuje jen jedno: Kudy cesta určitě nevede.
Odpověď na druhou otázku, „co je důležité“ tedy zní takto:
1. Vědět musíte daleko méně, než vám namlouvají a vnucují.
2. Vědět potřebujete jenom to, co je důležité pro vás a vaše blízké, a co zároveň můžete ovlivnit.
3. To vám ale vrchnost neřekne. Mluví na vás, ale ne s vámi. Nechce slyšet vaše pochyby a trestá kritiku.
4. Proto si musí každý sám najít střípky poznání (na to je internet užitečný) a sestavit si z nich svůj vlastní, na míru šitý obraz světa; takový, který odráží jeho zájmy a pomáhá mu je uskutečnit.
3. Otázka: Jak poznat pravdu?
To je třetí otázka. Kdysi skutečně existovala dokazatelná vědecká pravda a myšlenky se prosazovaly silou argumentů a použitím v praxi. Nic z toho již neplatí. Pro každého z vás je pravda roztroušena v obrovském množství informační hlušiny, kterou odplavíme v pěti krocích.
1. Nejprve se úplně odpojte od mainstreamového zpravodajství.
2. Nevšímejte si informací o věcech, které se vás netýkají, a hlavně o věcech, které stejně nemůžete ovlivnit.
3. Zbude úhledná hromádka poznatků o tom, co má přímý vliv na váš život, a zároveň to můžete ovlivnit.
4. Z těchto střípků vědění si vytvořte svůj vlastní „na míru šitý“ obraz světa; takový, který odpovídá vaší situaci a zájmům a pomáhá je uskutečnit.
5. Podle jakého pravidla si svůj obraz světa sestavíte? Takhle: Váš život a vaše zájmy jsou měřítkem všech věcí a váš úspěch je zlatý standard pravdy. Méně květnatě řečeno to znamená, že pravdivé jsou pro vás ty poznatky, které vám pomáhají dobře se postarat o sebe a své blízké.
Když to uděláte, tak se zachováte úplně stejně jako politici, podnikatelé, média a experti. A právě s nimi soupeříte o váš úspěch a prospěch. A proto můžete vyhrát jen tehdy, když se budete chovat stejně jako oni – posuzovat svět výlučně z hlediska vlastních zájmů.
Promyšlenost pravidel dokazuji eseje, z nichž jsou „vyfiltrovány“. První se týká „hospodářství“, druhý „informace“ a třetí „techniky“. V závěrečném dílu každého z esejů můžete sledovat, jak k formulaci pravidel dochází.
https://www.radiouniversum.cz/petr-robejsek-manual-petra-robejska-cast-4/