Stejně jak můžeme vytvořit v mozku novou barvu, viz RGB model, tak jde v mozku vytvořit i jiné věci bez toho, aby existovali v reálném životě. Stejně tak lze v mozku vytvořit z něčeho špatného něco dobrého a naopak. Jedná se o vědecký fakt podložený vědcem Rorym Sutherlandem. Jeho kniha Alchymie obsahuje stěžejní téma intervence, které je na rozdíl od inovace a tvorby ve skutečném světě zaměřena na věci vytvářené v mysli.
Behaviorální intervence se snaží ovlivnit lidské chování prostřednictvím různých technik, které využívají poznatků o tom, jak lidé skutečně rozhodují a jaké faktory na ně působí. Tím se odlišuje od tradičních intervencí, které často předpokládají, že lidé se budou rozhodovat racionálně a na základě informací.
Vnímání se rovná realita – například u řešení problému se vyplatí přestat hledět na množství, tedy kvantitu (času) a začít se zabývat jeho kvalitou. Čas vnímáme dle toho jak ho trávíme – čas zle například zkrátit tím, že snížíme jeho nejistotu (např. získáním více informací či lepší vizualizace). Když se na problémy díváme spíše psychologicky než logicky, přijdeme na jiná řešení, které mohou být ještě lepší a stát ještě méně. Např. Rolls-Royce změnil svoje vozy tím, že změnil kontext, v jakém byly vystavovány – přestali vystavovat v autosalonech (extrémní cena vůči ostatním) a začali vystavovat na přehlídkách jachet a letadel. Spousta firem selhává ne proto, že by jejich produkt byl špatný, ale proto, že ho neumí správně prodat – proč se snažit zlepšit realitu, místo abyste zlepšili vnímání?
Malé zásahy můžou mít zásadní dopad – někdy předpokládáme, že složité problémy musí mít složité řešení, ale někdy je tomu právě naopak. Opět funguje práce s emocemi, ať už zpříjemnění zážitku či tvorbou hrozby. Pravděpodobnost, že se lidé dostanou na konec činnosti, je mnohem vyšší, když je někde uprostřed určitý milník.
Opakem dobrého nápadu je dobrý nápad – v matematice tato skutečnost neplatí, ale v oblasti psychologie nebo marketingu to tak býti vůbec nemusí. Například, hrubé chování v restauraci není standardem i přesto, že existují restaurace, které záměrně tento styl chování úspěšně prodávají.
Ptejte se na hloupé a netradiční otázky, protože nikdo jiný to neudělá – někdy je řešení problému skryté za otázkou, která nám připadá hloupá. Například scénář s lékařem a pacientem, kde je někdy cennější uklidnění, než samotná léčba – většina lidí půjde k doktorovi, i když nejsou nemocní, jen aby se ujistili, že je všechno v pořádku. Mimořádnou konkurenční výhodu můžeme získat, pokud ve firmě vytvoříme malý prostor pro to, aby lidé mohli testovat věci, které nedávají smysl – experimentování mimo racionální rámec nejspíše nebude konkurenty využíván.
Netvořte pro průměr – sázka na jistotu nemusí být výhrou, protože průměr není obrazem skutečnosti. Navrhovat něco pro průměrného člověka je něco, jako snažit se vytvořit univerzální kalhoty. Stejně jako je tělo člověka jedinečné, tak jsou jedinečné i jeho přání a potřeby. Místo toho, abych se zaujali většinu, je někdy lepší soustředit se na určitou skupinu lidí, kteří mají jedinečné potřeby nebo chutě.
Lidé nevidí svět objektivně – Je prokázáno, že reklamy s krásnými a chlupatými zvířaty si vedou lépe než reklamy bez nich, ať už se jedná o jakýkoliv produkt. Henry Ford: „Kdybych se lidí zeptal co chtějí, řekli by, že chtějí rychlejšího koně“. To, co lidé mají říkají není pokaždé to, co mají na mysli, a ne vždy se to promítá do toho, co cítí nebo co hodlají udělat.
Nevyplácí se být logický, pokud se logicky chovají všichni ostatní – například armáda záměrně snaží být nepředvídatelnou. I když je prvotní úspěch, brzy všichni poznají, co děláte a budou dělat totéž co vy. Místo toho abyste kopírovali své konkurenty, raději zjistěte to, co dělají špatně, např. skrz strategie, recenze. Většina problémů, které vyžadují logické řešení, už byla nalezena.