Sebe i člověka považuji za duchovní (transcendentální) bytost, a to díky vědomí, které dokáže prožívat prostor, jímž může být jakákoli informace, včetně myšlenky nacházející se mimo tělo. Dokážu se ztotožnit s ledasčím a cítím, že kde mé vědomí bloudí, tam energie proudí. Výstižnou ukázkou je jáství, které charakterizuje dualitní myšlení, viz levá (logika, analýza) a pravá (kreativita, intuice) hemisféra. Až dalším, třetím prvkem se začínám přibližovat skutečnosti, která je nakonec nejspíše v jednotě (prapůvod). Proto je trojnost tak půvabná a například Nikola Tesla tvrdil, že čísla 3, 6 a 9 jsou klíčem k vesmíru.

K pravé citové a levé rozumové sféře tedy přidávám další, a tím může být vůle. Kotva vůle je však živá, protože se nachází právě v mé podstatě a tou je zmíněný duch v těle (duše). Samotné slovo vesmír mi napovídá, že jednota se nachází ve velkém smíru, což ve mně evokuje poctivost a pevnost (stálost).

Číslo 3 vnímám jako začátek cesty ve smyslu světa složeného z elementů (ani-ani, rozmanitost), číslo 6 pak jako elementy a jejich vztahy (spojení, struktury) a číslo 9 jako jednotu (celistvost, dynamika), což mi ukazuje směr cesty. Vhodný předpoklad tak nacházím ve smíru (vůle lásky), ale je to cesta odporu, nebo právě cesta bez odporu? No, to bych byl zase na začátku. Je to jednoduše cesta, takže zkouším pokojně nechávat (prožívat) život životu a člověka člověku (s duší v duši).