E. F. Schumacher upozorňuje, že moderní ekonomie často redukuje svět na pouhý finanční zisk. Takový přístup zbavuje lidský život posvátnosti, protože vše, co lze vyjádřit penězi, pomalu začíná ztrácet svou morální, kulturní a duchovní hodnotu. Každá finanční transakce, která upřednostňuje lidské hodnoty před maximalizací zisku, se proto může stát drobným aktem nápravy – posiluje komunitní vazby a naplňuje princip sarvódaji, tedy blahobytu všech.

Gándhí varoval před průmyslovou mašinérií, která zotročuje lidi, ničí přírodu a narušuje společenskou rovnováhu. Naproti tomu jednoduché, lokální a ručně vyráběné produkty podle něj podporují odpovědnost, smysluplnou práci a lokální soběstačnost – svadéší.

Juraj Karpiš výstižně definuje peníze jako „knihu dobrých skutků“ a naznačuje tak jejich potenciál stát se katalyzátorem kulturního pokroku. Zároveň však nemůžeme zapomínat, že „skutečný pokrok spočívá v morálním a emocionálním rozvoji člověka“, jak připomíná Emil Páleš.

Pokrok nelze redukovat na pouhá měřitelná čísla. Pokud by byl definován výhradně honbou za bohatstvím, musel by vyrůstat z vlastností, jako jsou sebestřednost, chamtivost či závist. Možná má John Maynard Keynes pravdu, když naznačuje, že jsme se jako společnost pokusili tyto motivace opustit dříve, než jsme je plně přijali, a že tak zůstávají stínem, který nás doprovází.

To nás opět vrací k jednotlivci a k Gándhího výroku: „Země dokáže uspokojit potřeby všech, ale nikoli chamtivost byť jediného člověka.“ Hodnota peněz je veliká, ale nespočívá v jejich samotné formě, nýbrž v síle jejich vlivu na nás, který by měl žít s naší duší v harmonii, takže do práce :D.