Při moderátorových otázkách na téma duše byla použita ilustrace od C. G. Junga, jenž mi přišla opravdu výstižná:

Hlubinný psycholog Martin Skála však kontroval obrazem duše od Antonína Hudečka:

Zprvu mi tato oponentura připadala poněkud slabá, avšak záhy jsem pochopil její sílu a krásu.
Vyobrazení pana Hudečka může naznačovat, že naše duše putuje temnou krajinou, v nichž se skrývá nebezpečí, například psychická inflace. Jako by nás vábila a byla hodna následování. Nepohybuje se však ve známých místech našeho bdělého vědomí, takže pokud bychom ji bezhlavě následovali, snadno bychom se mohli ocitnout v blízkých bažinách. Její nevinnost může naznačovat čistotu, ale také infantilnost. Postava působí nezrale, jako by neměla ještě dostatek zkušeností, jako bychom ji nepropůjčili dostatek času a pochopení, kolik by si možná zasloužila. Je nepolíbená naším světem, v němž se obklopujeme hmotnými věcmi, které nás svazují, ale zároveň chrání. Obraz postrádá rám, který bývá typický pro znázornění aspektů nevědomí, že by to bylo vše samo nevědomí? Postava je viditelná v záři měsíce, který není nikterak dominantní, možná ve skrytém odrazu světla nás samotných. Vykračuje levou nohou a viditelná je pouze její levá ruka, což může symbolizovat levárnu, stejně jako pouhý úhel našeho pohledu.
Mohli bychom v této interpretaci pokračovat dál, je to jako hra a prostor zůstává pro toho, kdo má chuť pokračovat a královskou hrou je Splender Solis (https://en.wikipedia.org/wiki/Splendor_Solis).