Až návratem ke kose, jsem si uvědomil její krásu a to jsem na začátku…

“Klepu kos”
Vyjádření pro zimu, proč? Jednoduše se člověku po klepání klepe ruka, takže to má podobný projev jako zima. Proč se klepe ruka? Člověk se stává s nadsázkou samotným klepáním. Klepaní kosy vyžaduje pozornost na úder, babku, kladivo, materiál, táhnutí ostří, jednoduše tato činnost vyžaduje vědomou pozornost se vším okolo.

“To je sekáč”
Po prvním sekání si většina lidí uvědomí vykonanou práci při ranním vstávání. Ano, bolí celé tělo, ale kosením pouze neposilujeme (námaha) a detoxikujeme (pot) tělo. Kosení uklidňuje i mysl, protože má malebný zvuk, rytmus a blízkost k přírodě.

“Jako kosa a kámen”
Náraz lze slyšet, cítit a nakonec i vidět na ostří. Důsledkem je otupení, které vyžaduje klepání. Kosa na kámen není vhodná, protože je určena pro něco úplně jiného, ale pozor, pokud se kámen využije správně, tak dokáže kosu naostřit a dokonce je pak jejím nejlepším přítelem.

Ostří kosy.
Ostří kosy má trochu jiné specifika a vlastnosti než ostří nože. Spíše se podobá žiletce, protože by mělo jít prohýbat nehtem. Vzniká kutím za studena, což ji dopřává to pravé ořechové. Ostří musí být tak akorát a celá kosa v podobě žiletky by neobstála. Na práci s ostřím, lze krásně vidět kvalita materiálu, síla i směr úderu. Ostří tak charakterizuje zlatou míru, kdy není třeba dále klepat, protože by se tím ostří degradovalo.

“Smrtka s kosou”
Kosa bere tělo rostlině, ale nebere ji život, rostlina dokáže vyrůst znova. Úplně stejně to dělá i smrt, protože nám bere naše tělo, ale náš život (důše) pokračuje dál. Život nelze ze samá podstaty uchopit, život je danost a svátost. Btw, v tarotu je to 13. arkánum.

“Kosit nikoliv sekat”
Kosení má svá pravidla, není to máchnutí ani tah štětce a už vůbec se nepodobá sekání. Kosa má svůj určitý tvar a úplně stejně má význam její špička nebo patka. Kosení jsou v základu dva pohyby, jeden co klas utne, tj. práce a druhy pro odpočinek a zaujetí té správné pozice, včetně postavení klasu, pokud si to situace žádá. Rytmus lze pak harmonizovat s dechem a tak dále, takže lze hovořit o procesu, který je nám přirozený.

“Otravný jako hmyz”
Při kosení je kolem mě vždy roj mušek a člověk si uvědomí, že není dobré dýchat pusou. Spíše, že není dobré kosit tak, aby se dýchalo pusou. Hmyz je opravdu otravny, leze do očí, štípe a nedá si pokoj. Jediný pokoj může v této situaci nastat pouze v myslí sekáče.

“Hodit kosu”
Výraz pro zvracení, což je situace, kterou se organismus snaží zachránit a nastolit rovnováhu. Projevuje aktivní vzdor a vylučuje nežádoucí. Hozením kosy člověk projeví otravu úplně stejně, ale jakou? Může to být otrava, která vznikla například smutkem či zlostí z neúspěchu, která měla příčinu v tom, že si člověk neuvědomil, jak se kosa používá, že má být naklepána, kdy se ideálně kosí atd.

“Kosiště”
Vyjádření pro násadu na kosu. Slovo mi nikdy nesedělo, protože mi připomíná něco jako bojiště a nakonec v tom je ta kouzlo, protože nevhodné kosiště udělá to správné bojiště :D.