“Život je jako jízda na kole. Musíš se hýbat vpřed, abys neztratil rovnováhu.“
Albert Einstein

Osobně vnímám vesmír jako jeden organismus, který je v neustálém pohybu a kde interakce řídí temná substance.

Obdobný princip vidím v čím dál menších objektech, jako je planeta, tělo, buňka či atom. Hermetické pravidlo “co je nahoře, je i dole” se zdá být trefné. Třeba hezkým příkladem může být náš mozek a vesmír, jak ukazují některé studie.

Pohyb udává “temná síla”, která má možný původ v růstu entropie na mikroskopické úrovni a organismy či neuronové sítě vnímám za její analogii. Black box vyjadřuje vyšší koncentraci této skutečnosti a není náhoda, že černa a temná tady vládne (tajemno).

Penzum hmoty, energie a informace se zdá být neměnné, i když v pohybu vytváří zcela jiný dojem. Každá změna, ať už akce i příčina má reakci a následek. Pravidlem našich životů se pak stává, že získáním automaticky ztrácíme a hromaděním se pravidlo potvrzuje, jen jsou naše mentální procesy účelově zkresleny pro zajištění přebytku, který se stal vlastností dlouhého strádání.

Někdo by mohl namítat, že například vyspělostí ztrácíme nezralost a není potřeba pozornosti, což pravdou je, ale pouze v jedné vrstvě pomyslné slupky cibule, kterou jíme nakonec celou. Ztrácíme a získáváme daleko více, protože se nám tím proměňují vlastnosti i možnosti všeho druhu, včetně prostoru kolem nás. Pokrok formuje naši společnost a naši vlastní identitu. Pohyb je nevyhnutelný, takže se našim nejmocnějším nástrojem a temnou silou stává vliv na jeho směr, který ovlivňuje potenciál, z kterého muže vzejít mnohé. Některé interakce jasně udávají směr, u jiných ho hledáme, ale nad všemi se lze pozastavit a pozorovat, co se teď vyjevuje (pohyb v klidu).