Pozornost je substancí reality. Kvalita (jemnost) pozornosti je kvalitou života.

Fyziologická. Lidé s pocitem smyslu žijí déle, uzdravují se rychleji. Smysl je forma zaměřené pozornosti — tělo následuje vědomí.

Sociální. Korupce, hloupost v moci, ztráta vertikálního rozměru — to vše je krize pozornosti. Orwell, Stiegler, Baudrillard, Leontiev říkají totéž: roztržitý člověk je ovladatelný. Systém neničí svobodu přímo — ničí soustředění.

Duchovní. Zen, védánta, křesťanský mysticismus, taoismus, súfismus — různá terminologie, jedna praxe. Nauč se řídit pozornost. Modlitba, meditace, přítomný okamžik, pozorovatel — různá jména pro totéž cvičení.

Nevědomost není nedostatek informací. Je to ztráta pozornosti.

Mapa není terén. Jedna unce praxe převáží tunu teorie.

Přítomnost není příprava na praxi. Je to praxe sama.