• Pozornost je substancí reality.
  
• Kvalita (jemnost) pozornosti je kvalitou života.
  
• Nevědomost není nedostatek informací. Je to ztráta pozornosti.
  
• Mapa není terén. Jedna unce praxe převáží tunu teorie.
  
• Přítomnost není příprava na praxi. Je to praxe sama.
  

• Pozornost předpokládá pozorovatele. Kdo je ten, kdo pozoruje?
  
• Vědomí není výsledek pozornosti — je její podmínkou.
  
• Já se nerodí v izolaci. Rodí se v setkání s druhým.
  
• Tělo není nástroj vědomí. Je jeho domovem.
  
• Smrt není konec praxe. Je důvodem, proč začít.
  

Fyziologická
Lidé s pocitem smyslu žijí déle, uzdravují se rychleji. Smysl je forma zaměřené pozornosti — tělo následuje vědomí. Zároveň platí opak: vědomí je vtělené. Pozornost bez zakořenění v těle je disociace, ne přítomnost.

Sociální
Korupce, hloupost v moci, ztráta vertikálního rozměru — to vše je krize pozornosti. Orwell, Stiegler, Baudrillard, Leontiev říkají totéž: roztržitý člověk je ovladatelný. Systém neničí svobodu přímo — ničí soustředění. A soustředění bez vztahu je dobře trénovaná izolace. Já existuje jen v setkání — Buber, Levinas, Winnicott.

Duchovní
Zen, védánta, křesťanský mysticismus, taoismus, súfismus — různá terminologie, jedna praxe. Nauč se řídit pozornost. Ale všechny tyto tradice míří hlouběji: ne k lepší pozornosti, ale k tomu, co pozornost nese. Čisté vědomí před myšlenkou. Pozorovatel před pozorováním.

Vědomí — před pozorností
Pozornost je pohyb vědomí. Vědomí samo — klidné, bez obsahu — je to, co text o pozornosti ani nezmiňuje. Ramana Maharši: Já jsem před myšlenkou.

Vztah — já existuje jen v setkání
Člověk není ostrůvek pozornosti. Je bytostí vztahu. Martin Buber: Na počátku bylo vztahování.

Tělo jako základ — ne následek
Merleau-Ponty, Varela: vědomí je vtělené. Jsem své tělo. Pozornost bez těla je abstrakce.

Smrt — jediná jistota, která dává smysl
Heidegger: bytí-k-smrti je nejvlastnější možnost člověka. Bez konfrontace s konečností je smysl jen produktivní návyk.

• Pozornost je nástroj. Vědomí je základ.
  
• Soustředění bez vztahu je izolace. Vztah bez soustředění je povrch.
  
• Tělo není překážka přítomnosti. Je přítomností samou.
  
• Smysl není výkon. Je to naléhavost vědomé konečnosti.
  
• Text učí řídit pozornost. Základ člověka je hlubší: vědomí, vztah, tělo, smrt.
  
• Nauč se pozorovat. Pak se ptej, kdo pozoruje.