Potencialita
Označuje možnost nebo schopnost, kterou něco nebo někdo má, ale která ještě není aktuálně realizována. Je to stav nebo vlastnost, která může v budoucnu přejít do aktuálního stavu, tedy být uskutečněna. Prostor potenciality udává svoboda, která označuje schopnost jedince jednat podle vlastní vůle, bez vnějšího donucení nebo omezení. Je to stav, kdy má člověk možnost volit a jednat na základě svého rozhodnutí, v souladu s vlastními hodnotami a přesvědčeními. Svoboda je tedy základním právem nebo podmínkou, která umožňuje volbu.

Volba
Když se člověk zamyslí nad svým životem, dopracuje se k tomu, že je vše o prioritách. Priorita označuje něco, co je považováno za důležitější a má přednost před ostatními záležitostmi. Každý může mít svým způsobem jiné priority, i když se s jistotou najdou takové, se kterými by se každy po čase ztotožnil. Důležitost určuje celá řada záležitostí i okolností včetně našeho myšlení, takže lze přistoupit na stanovisko, že vždy existuje volba, i kdyby to byla nakonec jen pouho pouhá myšlenka. Volbu máme vždy. Někdy je menší, někdy větší, hlavně nikdy nezapomínejme, že vždy existuje, protože může být naši nadějí a ta umírá poslední.

Víra
Aby byla volba nadějí, musíme mít víru v ní. Celá řada myslitelů i duchovních mistrů předkládá, že království nebeské je v nás a štěstí nenalezneme v žádném předmětu světa. Spojení “duch mysli” připomíná a poukazuje, jak s informací nakládat. Není náhoda, že Silvova metoda, Moc podvědomí (Murpphy), Tajemství (Byrne), Zákon rezonance (Franckh), Moc přítomného okamžiku (Tolle) a mnoho dalších knih včetně náboženských a světských textů pracuje s neomezenou a všemocnou substancí. Každý si může pod tím představit co mu vyhovuje. Může to být absolutno, vyšší princip, univerzální vědomí, kosmický řád či Bůh. Pro mě je to jednoduše Duch, který prostupuje vším. Není důležité jeho jméno, ale je důležitý vztah k němu samotnému. Lékař ránu ošetří a ováže, ale hojení se děje již zázračně samo. Tento zázrak je projevem zmíněné síly stejně jako početí či výhra v loterii. Abychom zázraky mohli spatřovat stačí jediné a to je víra v ně (dějí se vlastně vždy, jen je nevidíme). Hermův text téma podává jednoduše “Jak uvnitř, tak venku, jak nahoře, tak dole”. Vysvětlování a přesvědčování lidí o výhodách vztahu k vyšší moci přesahující je samé (co si myslíš, tomu věříš), bývá často zpochybňováno, i když se jedná o záležitost, kterou každý přirozeně využívá, takže se zkusme vždy zamyslet, čemu vlastně věříme.

Vláda
Ať se nám to líbí nebo ne, svět funguje podle určitých pravidel a buď to přijmeme nebo se budeme trápit. Pravidla se nám snaží vysvětlit věda, empirie i světské texty, i když je v celé řadě případů dostačující selský rozum, příroda či intuice. Je neoddiskutovatelné, že existují mocné a silné sféry (vlády) o kterých toho moc nevíme, ale každy den se s nimi potkáváme a ideální je jejich vnímají jako danost. Příkladem může být osud i zázrak, ať už si myslíme cokoliv. Kdo z nás těmto sférám podlehl, děkoval či je ctil? Tyto sféry nemusí být vždy kladné, což svádí k mnohému. Fakticky jsou to svátosti stejně jako Slunce, protože jsou tu vždy pro každého bez výjimky a dokážou nevídané. Jedinou limitací je naše představa o nich, což nám potvrdila celá řada osobností a jejich činů. Souhlasím s Hararim a jeho tvrzením, že “kognitivní revolucí člověk ztratil přirozený způsob života a vybírá si z barevné palety možných kultur”. Kultura je přesně to, co formuje naši mysl a vztah k okolí včetně pravidlům a vládnoucím sférám. Nelze tak hlásat v této oblasti obecnou pravdu, lze jen konstatovat, že nějaká “nadvláda” existuje, ale pozor, nic nemůže stát mezí ní a námi, protože vláda není vládou, pokud jí vládne někdo další. Kdo vládne vám?