Smyslem lidské existence má nejspíše subjektivní i objektivní rovinu a v průběhu času se může měnit. Vědecky je potvrzeno, že lidé, kteří mají pocit, že jejich život má smysl, žijí déle a dokonce se rychleji uzdravují.

Například objektivní smysl lidské existence můžeme vidět jako snahu o poznání a zvyšování hodnoty života jednotlivce s ohledem na jeho společenství.

Hodnoty života jsou komplexní záležitostí, který zahrnují různé aspekty lidské existence, ale v konečném důsledku jejich udržitelnost závislá na morálce. Existují názory, že války a konflikty jsou nevyhnutelné, přestože jejich průběh máme v našich rukou.

Myslím si, že si naše společnost zaslouží morální a duševní obrození (poctivý zápas o čest, svědomí a smysl života), například přehodnocením vztahu člověka a času, návratem k tradicím a řemeslům, pěstováním víry přesahující vědu či něčím podobným.

Otázkou zůstává, jak chápat společenství? Navrhuji, že by to mohl být národ nebo etnikum, protože vyšší stupeň již vyžaduje transcendentní přesah, ve kterém je určitý typ morálky samotným předpokladem.