Marketing může být v lepší případě chápán a v horším případě využíván v rozporu s etickými principy, a zdá se mi, že hranice etiky jsou neustále posouvány a přál bych si, aby to byl spíše klam způsobený masovostí.

Říkám si, “přece nemůže být nic na tom, využívat v oblastech marketingu naši přirozenost, například známé podvědomé programy nebo kognitivní zkreslení”.

Množství vědeckých poznatků neustále roste a promítá se i do množství způsobů, jak jsou uplatňovány, a to zejména v komerční sféře, kde je někdy typické přehlížet podstatu prospěchu samotného. Takže místo využití poznání pro zdravý prospěch, jako může být například potlačení šumu, tak někdy vídáme naprostý opak.

Myslím si, že by etika měla hrát významnou roli při rozhodování o tom, jaké metody a strategie jsou v marketingu používány. Pokud jsou například kognitivní zkreslení aplikovány s cílem vytvořit nekalou výhodu na trhu, nebo pokud jsou využívána ke zvýšení zisku na úkor spotřebitelů, může to být považováno za neetické. Pokud je však cílem použití kognitivních zkreslení k zlepšení uživatelského zážitku nebo poskytnutí lepšího výrobku či služby, může to být považováno za akceptovatelné. Bylo by tedy vhodné, aby v takových případech bylo využívání poznatků trasparetní a aby bylo poskytnuto uživatelům dostatek souvisejících informací.

Některé obecné příklady neetických marketingových praktik mohou zahrnovat:

• Zavádějící reklama - například nárokování si zdravotních přínosů určitého produktu, které nebyly vědecky prokázány.
• Manipulativní taktiky - například využívání psychologických triků, jako jsou kognitivní zkreslení, aby se spotřebitelé rozhodovali jinak, než by chtěli.
• Spamování - nevyžádané zasílání reklamních e-mailů nebo textových zpráv.
• Nevyžádané telefonní hovory - volající kontaktují spotřebitele bez jeho souhlasu, což může být velmi otravné a rušivé.
• Škodlivé produkty - propagování a prodej nebezpečných nebo nekvalitních produktů, které mohou spotřebitelům způsobit škodu.

Sleva jako taková se nezdá být neetická, protože slevy jsou běžným marketingovým nástrojem a mohou být pro zákazníky výhodné, pokud jsou nabízeny na zboží nebo služby, které si plánovali koupit za plnou cenu. Avšak v některých případech mohou být slevy klamavé a neetické, pokud jsou prezentovány tak, aby zákazníky přiměly k nákupu zboží, které by si jinak nekoupili nebo které by nebylo pro ně vhodné.

Tenkou hranici této problematiky hlídá legislativní rámec, který podle mě nemá nástroje ani pružnost pro jemné ladění, ale to jsme u paradoxu božských technologií, středověkých institucí a primitivních instinktů.

Bylo by zajímavé zmapovat historii slevy, ale zmíním 19. století, kdy se v Americe objevily první slevové poukazy a jeden z prvních velkých propagátorů a popularizátorů slevového prodeje byl americký obchodník Asa Griggs Candler, který v roce 1887 zavedl marketingový trik spočívající v nabídce slevy na Coca-Colu, aby podpořil prodej tohoto nápoje.

Slevy se zdají být užitečným nástrojem pro spotřebitele, ale nebylo by užitečnější označovat raději změnu ceny? Například nálepkou „nová cena“, ať už by se jednalo o zdražení či zlevnění vůči normálu a bylo by pak na spotřebiteli vyhodnocovat, zda je to pro něj výhodné či nikoliv? Nejspíše ne, protože kdo by chtěl upozorňovat na cenu vyšší. A co tak nálepka “super cena”, no tak ta patří spíše do cirkusu a proto bych věci nekomplikoval a uváděl jen cenu samotnou a skutečně dbal na zájmy spotřebitele.