Nadvláda mysli nad hmotou
Život ve vesmíru se zdá být nevyhnutelným důsledkem transformace energie do čím dál složitějších struktur, takže není divu, že se tento princip vyskytuje i v naší kognitivní schopnosti, na kterou lze trochu nahlížet, jako na život samotný – komplexní a dynamický proces, zajišťující růst, rozvoj, reprodukci a integraci s prostředím.
Myslím si, že v této návaznosti nám byla evolučně dána schopnost vědomé tvorby vlastních “vyšších” struktur, což v nás zanechalo otisk božství, které často hledáme, ale i zneužíváme.
Dle posledních zjištění byl náš možný předek Homo erectus přes sto tisíc let na pokraji vyhynutí, a to z důvodu dlouhodobě nízké úrovně jeho populace, která nepřekročila počet 1280 jedinců. Člověk vzpřímený tak prokázal potřebnou odolnost, kterou podpořily i rozvinutější kognitivní schopnosti, načež se tyto schopnosti neustále vyvíjely a postupem času pomohly překonat pomyslné hranice zvířecí říše. Významnou epochou je pak kognitivní revoluce, která odstartovala masivní expanzi jediného druhu, který se chová tak, jako by si chtěl vynahradit tisícileté strádání.
S nadsázkou se jedná o revoluci v přeměně informací, které jsou i dnes v digitální podobě ropou 21. století. Většina tvorů má všechny potřebné informace k životu ve svém genetickém kódu, ale u našeho organismu nastal okamžik, kdy byly kognitivní funkce mozku natolik rozvinuty, že umožnily transformaci informace a jejího mentálního konstruktu do nové struktury ve svém okolí. Transformaci lze zde chápat jako proces pokroku od teze, přes antitezi k syntéze.
Informace se přirozeně musí přenášet a uchovávat, což vedlo k tvorbě jazyka a mýtu, který jde postupem času opět do vyšší struktury a nad rámec jednotlivce. Síla společenství v podobě kultur vyžadovala opět další transformaci i strukturu, kterou nakonec umožnilo písmo a později zákony i tvorby peněz. Od konce kognitivní revoluce nemá Homo sapiens sapiens žádný přirozený způsob života a vybírá si jen z palety možných kultur.
Nemusíme pokračovat dále, protože se nacházíme relativně blízko starobylým kulturám, které jsou částečně stále v nás. Přes další revoluce, ať už humanitní, čí technologické se koloběh potvrzuje, až nakonec umožní předání pomyslného božího otisku našemu vlastnímu konstruktu, tak aby představení mohlo pokračovat.
Naši předci z lidské linie lovili velká zvířata, na která jim stačily primitivní oštěpy, dostatek lidí a spousta odvahy. Když si velkou kořist vyhubili, museli přejit na lov menší a rafinovanější kořisti, což vedlo k vylepšení loveckých zbraní a rozvoji kognitivních schopností.
Lidé začali vyrábět kamenné nástroje asi před 3 miliony let. Do lovení se pustili asi před 2 miliony let. Lidé druhu Homo erectus používali oštěpy s dřevěnými hroty, s nimiž zřejmě lovili velkou kořist zblízka. Asi před 300 tisíci let, když se objevovali neandertálci a lidé našeho druhu, došlo na vylepšení oštěpů, které dostaly kamenné hroty, vyráběné levalloiskou technikou. Před 50 tisíci let přibyl luk se šípy a také vrhač kopí, s nimiž běžně lovili lidé našeho druhu. Asi před 25 tisíci let se objevila řada nových loveckých nástrojů, včetně psů, pastí a rybářských háčků.
https://www.osel.cz/13061-z-pekla-stesti-pred-necelym-milionem-let-lidska-linie-malem-vyhynula.html