Principy nevládnou jen vesmíru – vládnou i tobě, tvému tělu, tvé duši, tvým vztahům.

„Něco existuje spíše než nic.“

Živá příroda: Za vším, co zakoušíme, cítíme jádro – substanciální centrum, jímž v hloubi jsme. Toto nejniternější centrum prozařuje vším. Je naší nejskutečnější identitou, místem bytí, jež nelze odstranit jinak než naším zničením. Samobytí není izolované – je to tvar mezi tvary, neustávající spolubytí. Bez tohoto spolubytí by každé „já jsem” zkolabovalo.

Udržuj:

• Každé ráno 60 sekund ticha – jen být, nic nedělat
• Připomínej si: „Jsem dřív než moje role“
• Vnímej své tělesné jádro – teplo, dech, tíhu těla

V krizi:

• Zastav se. Dýchej. Ty existuješ – to je základ
• Zeptej se: „Kdo jsem bez tohoto problému?”
• Vrať se k tělu – dotyk, teplo, pevná půda pod nohama

„Největším tajemstvím vesmíru je Život – žije v přítomném okamžiku. NEPŘEMÝŠLEJTE O NĚM. PROCÍTĚTE HO.“

— Eduard Tomáš

„Žijete v iluzi a zdání věcí. Až to pochopíte, uvidíte, že nejste nic, a tím, že jste nic, jste všechno.”

— Kalu Rinpočhe

„Nic neexistuje izolovaně.“

Živá příroda: Živý člověk existuje vždy jako spolubytí – tvar mezi tvary. Tělesně-duševní prostor je atmosférický, prostoupen city a náladami, které nejsou soukromé ani subjektivní, ale sdílené. Jsme tepelné bytosti: chlad je cizost a nepřátelskost, teplo je důvěrná blízkost. Vztah není přídavek k životu – je jeho podmínkou.

Udržuj:

• Jedna vědomá konverzace denně – bez telefonu
• Pečuj o vztahy dřív než je potřebuješ
• Vnímej atmosféru setkání – teplo, chlad, tíseň, volnost

V krizi:

• Zavolej někomu blízkému – izolace krizi zhoršuje
• Zeptej se: „S kým jsem v kontaktu? Koho jsem zanedbával?”
• Hledej teplo – fyzické i duševní

„Láska je odpověď na všechny otázky.“

„Cosmos is my country, planet Earth is my home, love is my religion.”

— Satiš Kumár

„Vše se mění – stasis je iluze.“

Živá příroda: To, co žije, je vsazeno do živého času – rytmicky pulsuje, dává a bere, je stále jinak, a přece si udržuje základní kvality. Lineární prvky jsou zasazeny do cyklična, do návratu. Vše nové je v podstatě staré a staré je nenávratně pryč. Jaro, které prožíváme, je vždy jaro vůbec – a zároveň zarážející svou čerstvostí.

Udržuj:

• Přijímej malé změny jako cvičení pro velké
• Každý týden udělej něco jinak než obvykle
• Sleduj rytmy – těla, roku, vztahů

V krizi:

• Připomeň si: „Toto pomine – vše se mění”
• Neptej se „proč se to děje“ ale „kam mě to posunuje”
• Hledej rytmus – dech, chůze, spánek

„Musíme se vzdát života, který jsme si naplánovali, abychom mohli přijmout ten, který nás čeká.“

— Joseph Campbell

„Nejde to uspěchat, nejde to naplánovat. Mysl chce plán, ale transformace vyžaduje rozpustit se v chaosu.”

— Daniel Paulus

„Při každé změně se něco podstatného zachovává.“

Živá příroda: Každý organický tvar se manifestuje nově a jinak, ačkoli formy přesahují do kolektivna. Vše, co vzniká, formuje se do tvaru, jednou se rozpadá – ale potenciál dovršení svého tvaru máme všichni v sobě. Čas a smrt patří k sobě – a zároveň poukazují k vyššímu tvaru, jenž vzdoruje smrti, ba v ní se dovršuje.

Udržuj:

• Pravidelně zpracovávej emoce – deník, terapie, rozhovor
• Nepotlačuj – transformuj
• Pamatuj: zkušenosti se neztrácejí, tvoří tvar tvého života

V krizi:

• Zeptej se: „Co mi tato situace bere a co zachovává?”
• Bolest je energie čekající na transformaci – projdi skrz
• Hledej, co z tebe krize nezničila – to je tvé jádro

„Žádný strom nemůže vyrůst do nebe, pokud jeho kořeny nesahají až do pekla.“

— C. G. Jung

„Paměť je tajemná síla. Kdo zapomene, co bylo krásné, stane se zlým. Kdo zapomene, co bylo špatné, stane se hloupým.”

— Erich Kästner

„Zákony jsou stejné pro všechny – vně i uvnitř.“

Živá příroda: V živém platí princip nerovnosti – všude podobnosti, ale nikde strnulá stejnost. Každé symetrii jsou přidány ty nejjemnější asymetrie. Levá polovina těla není exaktním zrcadlovým obrazem pravé. Přesto tělo zná absolutní „nahoře” a „dole“, „vpředu” a „vzadu“ – orientace v prostoru je orientací v životě samém.

Udržuj:

• Co dráždí u druhých – sleduj v sobě
• Pravidelná sebereflexe: „Co promítám do okolí?”
• Vnímej tělesnou orientaci – stoj, postoj, směr pohledu

V krizi:

• Zeptej se: „Co mi tato situace zrcadlí o mně samém?“
• Přestaň hledat viníka – hledej vzorec
• Narovnej se fyzicky – postoj ovlivňuje psychiku

„Stejné se poznává jen stejným.”

— Empedokles

„V tom, co nejvíce odmítáme u sebe i druhých, se často skrývá náš největší nevyužitý potenciál.“

— Daniel Paulus

„Z jednoduchých kroků vzniká velká složitost.”

Živá příroda: Vykoupení přírody vyrůstá jedině ze souhry, integrálního prolínání a spolubytí živoucí přírody. Život není suma částí – je to nový tvar, který z nich vzniká. Polarita a stupňování jsou podle Goetha základní síly toho, co žije. Z jednoduchých rytmů vzniká nevyčerpatelné bohatství atmosfér, pocitů a duchovních podnětů.

Udržuj:

• Malé denní návyky – výsledky přicházejí nelineárně
• Důvěřuj procesu i bez viditelných výsledků
• Hledej souhru – tělo, mysl, vztahy, příroda

V krizi:

• Zmenši záběr – jeden malý krok dnes
• Zeptej se: „Co je nejmenší věc, kterou mohu teď udělat?“
• Důvěřuj, že z malého může vyrůst velké

„V tomto životě nemůžeme dělat pouze velké věci. Můžeme dělat pouze malé věci s velkou láskou.”

— Matka Tereza

„Život je proces vykoupení, tj. uvědomování vedoucí k vykoupení sebe samé.“

— Jochen Kirchhoff

„Pozornost je nejcennější měna.”

Živá příroda: Všechno živé cítí a vidí, že je doma ve vlastnostech živé přírody. Jsme obklopeni obrazy jako nositeli smyslu, kteří svítí a září ze sebe samých. Být živý znamená být v resonanci – působit z mnohotvárných resonančních vztahů. Komunikace skrze řeč se děje skrze tělesně-duševní fluida a atmosférické naladěnosti. Pozornost není jen myšlenková – je tělesná a atmosférická.

Udržuj:

• Vědomě vybírej co čteš, sleduješ, s kým trávíš čas
• Ráno nezačínej telefonem – nejprve vlastní myšlenka
• Trénuj resonanci – hudba, příroda, tiché soustředění

V krizi:

• Omez informační hluk – zprávy, sociální sítě
• Zeptej se: „Kam mířím svou pozornost? Pomáhá mi to?“
• Hledej resonanci – co tě skutečně živí?

„Nadbytek informací vede k chudobě duše.”

— Alexej Leontiev

„Kapitalismus ničí pozornost, aby mohl ovládat touhu.“

— Bernard Stiegler

„Budoucnost není pevně daná – existuje prostor pro volbu.”

Živá příroda: Vůle osvědčit, prosadit, udržet sebe sama dává živým tvarům houževnatost. Vůle k moci není jen vůle k ovládání – je to také vůle ke stupňování, k vyššímu rozvoji. Zápas proudů a impulsů vůle jeden proti druhému je vždy také zápasem o formu, tvar a vědomí. Utrpení a překonání jsou dvě strany téže polarity.

Udržuj:

• Denně jedna vědomá volba navíc – i malá
• Nepodléhej příběhu „nemám na výběr“
• Rozvíjej vůli skrze tělo – pohyb, disciplína, rytmus

V krizi:

• Vypiš 3 možnosti jak situaci uchopit – vždy existují
• Zeptej se: „Co je v mé moci teď, v tuto chvíli?”
• Pamatuj: i volba přijmout situaci je volba

„Nejsem tím, co se mi přihodilo, ale tím, čím jsem se rozhodl stát.“

— Carl Gustav Jung

„Svobodná vůle je prostor mezi podmětem a reakcí.”

— Viktor Emil Frankl

„Vědomí ovlivňuje realitu – smrt je transformace perspektivy.“

Živá příroda: Vše, co vzniká, formuje se do tvaru a tuto formu si po určitý čas udržuje, se jednou rozpadá. Vše plyne ke své smrti, ke svému rozpuštění. Čas a smrt patří k sobě. A přece právě tato jejich sounáležitost poukazuje k vyššímu tvaru, jenž vzdoruje smrti – ba v ní se dovršuje. My všichni máme v sobě potenciál dovršení svého tvaru.

Udržuj:

• Pravidelně si připomínej vlastní smrtelnost – memento mori
• Žij tak, aby dnešní den mohl být posledním – s lehkostí
• Pozoruj svůj vnitřní svědek – kdo sleduje tvé myšlenky?

V krizi:

• Zeptej se: „Bude toto důležité za 5 let? Za 50 let?”
• Smrt a ztráta jsou součástí proudu – ne jeho konec
• Pamatuj: pozorovatel přetrvává změnu

„Až do samé smrti se snažíme odkládat ten okamžik, kdy se zabýváme kosmem.“

— Richard Grossinger

„Strach ze smrti nedává smysl, když ji nepřežiju.”

— Epikúros

„Veškerá rozmanitost je projevem jedné reality.“

Živá příroda: Vykoupení přírody vyrůstá jedině ze souhry, integrálního prolínání a spolubytí živoucí přírody, jíž (také) jsme, a jakéhosi „nadbytku”, jenž očividně náleží k našemu božskému dědictví. Skutečně živý člověk je tělesně, duševně a duchovně ten, na nějž se hledí, na nějž se volá, ten, který je celkově „míněn“. Svět je v podstatě sdělení – zjevení ducha.

Udržuj:

• Chvíle v přírodě – vědomé propojení s větším celkem
• Praxe vděčnosti – vidět sebe jako součást, ne střed
• Vnímej „nadbytek” – krásu, zázrak, nevysvětlitelné

V krizi:

• Připomeň si: „Nejsem v tom sám – každý člověk prožívá krize“
• Zeptej se: „Co mě přesahuje a drží, i když já sám nestačím?”
• Odevzdej se většímu celku – přírodě, tichu, Bohu, kosmu

„Kdesi za představami o tom, co je dobré a špatné, leží širé pole. Tam se setkáme.“

— Džaláleddín Rúmí

„Žádný problém nelze vyřešit na stejné úrovni vědomí, na kterém vznikl.”

— Albert Einstein

1. Jsem. – tělesně, tady, teď
2. Jsem spojen. – teplem, atmosférou, vztahem
3. Plyne to. – rytmem, časem, proměnou
4. Nic se neztrácí. – tvar přetrvává v jiné formě
5. Vidím sebe. – zrcadlo je všude kolem
6. Malý krok stačí. – z něho vyroste celek
7. Volím pozornost. – resonance mě živí
8. Mám volbu. – vždy, i v nejužším prostoru
9. Toto přejde. – smrt patří k dovršení
10. Nejsem sám. – jsem součástí živého celku

Tyto věty jsou kotvy. V krizi stačí jedna.

Člověk je vesmír, který se pozoruje sám –
a příroda, která se v něm dovršuje.