Lidská kultura a ego nerespektují přírodní zákony. Jsou to nadstavby plné iluzí a nevědomosti, protože staví kult a představy nad skutečnost.

Pulzující bytí (duch) se stává hnací silou (hybatelem) každé částice (duše) ve směru její potřeby na dané úrovni (aliquoty), aby se naplnil její význam v celkovém kontextu (smysl). Vědomí (sensorium) vnímá myšlenky a emoce (soud, lpění, strach apod.), ale pokud se s nimi neztotožní (pozorovatel), zůstává klidné a svobodné (autotelické). Vědomá přitažlivost (láska) k hodnotě skutečnosti (nechť činí každy své) odhaluje tajemství života (pravdu) bez utrpení, odříkání a násilí (spojení).

Indiferentní pozorovatel (ani-ani):

• Myšlenky a emoce malují svět.
• Změna myšlenek a emocí mění svět.
• Všechny malby jsou pomíjivé.
• Spojení s malbou přináší utrpení.
• Nejsme ani malbou, ani malířem.
• Ani malba, ani svět není skutečnost.

I když se to někdy vůbec nezdá, skutečnost je tu vždy pro nás. Nepřidávejme k ní nic navíc (nemalujme ji), a ona nám dá, co potřebujeme.