“Je snazší rozbít atom než předsudky.”
Albert Einstein

Kognitivní předpojatost a heuristika jsou dva významné koncepty v oblasti kognitivní psychologie, které odrážejí zjednodušující a systematické chyby ve způsobu, jakým lidé vnímají, rozhodují a vyvozují závěry.

Kognitivní předponatost se vztahuje k systematickým odchylkám v myšlení, které nás vedou k chybným úsudkům nebo nepřesným hodnocením. Tato zkreslení jsou často založena na našich mentálních modelech, předchozích zkušenostech a sociálních faktorech. Například potvrzovací předpojatost může vést k tomu, abychom preferovali informace, které potvrzují naše stávající názory a ignorovali ty, které je zpochybňují.

Heuristika je zjednodušující strategie nebo pravidlo, které nám umožňuje rychle a efektivně rozhodovat nebo vyvozovat závěry, když nemáme dostatek času nebo informací pro důkladné zpracování. Heuristiky nám pomáhají ušetřit úsilí a čas, ale mohou vést k systematickým chybám. Například heuristika dostupnosti, reprezentativnosti nebo anchoring a adjustment jsou běžné heuristiky, které ovlivňují naše rozhodování.

Jako příklad pro lepší představení se často uvádí zrakové klamy. Někdy dokonce i víme, že nás „šálí zrak“ a stejně si nemůžeme pomoci (např. Iluze kontrastu z Plháková 2003, obr. 1 – kruhy uprostřed jsou ve skutečnosti stejně velké).

Důležité momenty kognitivního zkreslení.

Kognitivní zkreslení a kognitivní šum jsou dvě různé koncepce, které ovlivňují naše myšlení a rozhodování.

Kognitivní zkreslení se týká systematických chyb ve zpracování informací a vnímání reality. Tyto zkreslení mohou vycházet z našich mentálních modelů, předsudků, emocí nebo omezeného vnímání. Kognitivní zkreslení nás ovlivňují tak, že nás navedou k selektivnímu vnímání, interpretaci a pamatování informací, což může vést ke zkresleným závěrům a rozhodnutím.

Na druhou stranu kognitivní šum je nežádoucí rušení, které způsobuje rozptyl nebo zkreslení informací v kognitivním procesu. Kognitivní šum může mít různé příčiny, jako je přetížení informacemi, nejasnost nebo konfliktní informace, sociální vliv a další faktory. Kognitivní šum může narušit naši schopnost správně vyhodnotit informace a rozhodnout se.

Zdroj: https://chat.openai.com/

Zatímco kognitivní zkreslení je spojeno s systematickými chybami ve vnímání a myšlení, kognitivní šum se zaměřuje na vnější rušení, které může ovlivnit naše kognitivní procesy. Oba faktory mohou mít vliv na naše rozhodování a vedou nás k nedokonalým závěrům, ale mají odlišné zdroje a mechanismy.

• Šum je významnější než zkreslení.
• Kdekoli se objeví úsudek, tam se objeví i šum a to ve větší míře, než bychom čekali.
• Ve věci úsudku, nemůžeme očekávat, že se lidé vždy dokonale shodnou.
• Některé úsudky jsou tak mimo, že jsou naprosto chybné.
• Šum ovlivňuje prediktivní i hodnotící usudek.
• Šum lze rozpoznat a změřit, aniž bychom měli informace o cíli (objektivně správném úsudku) nebo o zkreslení.
• Některé metody zaměřené na snížení šumu působí současně i na snížení zkreslení v úsudku.
• Z hlediska celkové chyby jsou šum a zkreslení dva nezávislými faktory.

Zdroj: https://hbr.org/2016/10/noise

Jako jeden z prvních hovoří o heuristikách v úsudku Herbert Simon (1955) ve svém článku „A behavioural model of rational choice“, kde představil behaviorální model racionální volby, který staví na jeho teorii omezené racionality (Furnham & Boo, 2011).

O těchto zkratkách a iracionalitě v lidském myšlení jako jeden z prvních hovoří Herbert Simon, který přichází s konceptem omezené lidské racionality (Simon, 1982). Na Simona navazují a jeho teorii dále rozvíjejí především již výše citovaní Tversky a Kahneman (1974), kteří se nejvíce zasloužili o zviditelnění heuristik v akademických kruzích. Později se k nim přidávají například Ariely (2009), Thaler (2017) a další.

Tradiční ekonomická teorie postuluje, že člověk se chová „ekonomicky“ (spořivě, hospodárně) a také „racionálně“ (rozumně). Také se předpokládá, že má znalosti o důležitých aspektech svého prostředí a jeho preference jsou dobře organizované a stabilní i v čase. Tento „econ“ (jak se racionální lidská bytost často označuje) si umí různé varianty,které jsou k dispozici, spočítat tak, aby dosáhl nejvyššího možného užitku (Simon, 1955). Pojetí člověka jako stvoření, které se rozhoduje na základě racionální analýzy užitku, je nicméně v současné době vyvráceno. Viz průzkum od Oosterbeek ve formě hry “ultimátum”. Z metaanalýzy výsledků ale vyplynulo, že nabídky pod 16% zisku nejsou téměř nikdy přijaty – příjemce se raději rozhodne nepřijmout nic, než malou částku – to by se dalo nazvat iracionálním chováním. Tento jednoduchý příklad z principu vyvrací teorii „homo economicus“- člověk racionální, který se snaží o co největší užitek (Gálik, 2012).

• Neschopnost lidí vyvodit si z dlouholetých životních zkušeností základní statistická pravidla jako např. regresi k průměru nebo efekt velikosti vzorku na variabilitu vzorkování.
• Pro člověka není přirozené seskupovat události dle jejich odhadované pravděpodobnosti – proto je nemožné zjistit, že např. pouze 50% předpovědí, kterým jsme přisoudili pravděpodobnosti 0,9 nebo vyšší se vyplnilo (Tversky & Kahneman, 1974).
• Spoléhání se na heuristiky se neomezuje jen na laiky, dokonce i zkušení vědečtí pracovníci (i statistici!) jsou ke zkreslení náchylní – pokud uvažují intuitivně (Kahneman & Tversky, 1973).
• Lidské úsudky jsou založeny na datech omezené validity, která jsou zpracována v souladu s pravidly heuristik (Ariely, 2009).
• Někdy se může zdát, že se rozhodujeme přísně racionálně, ve skutečnosti však často podléháme iluzím.
• Většina lidí neví, co chce, dokud to neuvidí v kontextu s ostatními věcmi – auto, partnera, dokonce i pro vlastní život si hledáme vzory (Ariely, 2009).
• Každou věc vnímáme vždy jen ve vztahu k jejímu okolí.
• Většina lidí neví, co chce, dokud to neuvidí v kontextu s ostatními věcmi – auto, partnera, dokonce i pro vlastní život si hledáme vzory (Ariely, 2009).
• Jakékoliv číslo, na které máte myslet jako na možné řešení nějakého odhadu, bude mít při provádění vlastního odhadu kotvící účinek. (Kahneman, 2012, str. 131).
• Tendence vyhledávat pouze ty informace, které jsou v souladu s tím, čemu věříme.
• Lidé si například pravděpodobněji vzpomenou na události, které vnímají jako humorné a lépe si zapamatují údaje, které sami vytvoří.
• Vzpomínky, které se nám spojují s důležitými událostmi nebo silnými emocemi, se nám zdají přesnější.

Kognitivní zkreslení mohou být rozděleny do několika kategorií.

• Afektivní heuristika (Affect Heuristic): Proč se při rychlém rozhodování spoléháme na své aktuální emoce?
• Efekt nejednoznačnosti (Ambiguity Effect): Proč dáváme přednost možnostem, které jsou nám známé? Sklon volit možnosti, u kterých je známá pravděpodobnost příznivého vývoje.
• Stádový efekt (Bandwagon Effect): Proč podporujeme názory, které se stávají populárnějšími?
• Efekt finanční tísně (Bottom-Dollar Effect): Proč přenášíme negativní emoce z toho, že jsme na mizině, na předměty, které kupujeme
• Zkreslení balení (Bundling Bias): Proč oceňujeme položky zakoupené v balíčku méně než ty, které jsme zakoupili jednotlivě?
• Efekt bezhotovostní platby (Cashless Effect): Proč platba bez fyzické hotovosti zvyšuje pravděpodobnost, že si něco koupíme?
• Předpojatost vůči velikosti kategorie (Category Size Bias): Proč si myslíme, že máme větší šanci vyhrát ve velkém kasinu než v malém?
• Deklinismus (Declinism): Proč máme pocit, že minulost je lepší ve srovnání s tím, co nás čeká v budoucnosti.
• Dunningův-Krugerův efekt (Dunning–Kruger Effect): Proč nedokážeme vnímat své vlastní schopnosti?
• Gamblerův omyl (Gambler's Fallacy): Proč si myslíme, že náhodná událost je více či méně pravděpodobná, pokud se stala několikrát v minulosti?
• Halo efekt (Halo Effect): Proč pozitivní dojmy vyvolané v jedné oblasti pozitivně ovlivňují naše názory v jiné oblasti? Ovlivnění obecným prvním dojmem, kterým na nás určitý jedinec zapůsobil – ať už kladným nebo záporným. Pokud je např. první celkový dojem o člověku příznivý, později se celé jeho chování, rysy a řízení hodnotí kladně. V případně záporného dojmu se na jednání člověka dívá prioritně záporně.
• Iluze žhavé ruky (Hot-hand Fallacy): Proč očekáváme, že předchozí úspěšný výkon povede k budoucímu úspěšnému výkonu?
• Iluze platnosti (Illusion of Validity): Proč jsme si příliš jistí svými předpověďmi?
• Iluzorní korelace (Illusory Correlation): Proč si myslíme, že některé věci spolu souvisejí, i když tomu tak není?
• Předpojatost unitř skupiny (In-group Bias): Proč se ke své skupině chováme lépe než ke skupině mimo ni?
• Hypotéza spravedlivého světa (Just-World Hypothesis): Proč věříme, že dostáváme to, co si zasloužíme?
• Efekt podívej se jinam (Look-elsewhere Effect): Proč vědci stále hledají statisticky významný výsledek poté, co ho původně nenašli?
• Mentální účetnictví (Mental Accounting): Proč o některých nákupech přemýšlíme méně než o jiných?
• Motivační efekt nejistoty (Motivating Uncertainty Effect): Proč nás odměny neznámé velikosti motivují více než odměny známé.
• Naivní alokace (Naive Allocation): Proč máme tendenci dávat přednost rovnoměrnému rozdělení omezených zdrojů mezi jednotlivé možnosti.
• Naivní realismus (Naive Realism): Proč se domníváme, že máme objektivní představu o světě?
• Efekt ušlechtilé hrany (Noble Edge Effect): Proč máme tendenci upřednostňovat značky, které projevují zájem o společenské problémy?
• Pesimistické zkreslení (Pessimism bias): Proč si myslíme, že jsme předurčeni k neúspěchu?
• Plánovací klam (Planning Fallacy): Proč podceňujeme dobu, kterou nám zabere dokončení úkolu?
• Projekční zkreslení (Projection Bias): Proč si myslíme, že naše současné preference zůstanou stejné i v budoucnosti
• Heuristika reprezentativnosti (Representativeness Heuristic): Proč používáme podobnost k měření statistické pravděpodobnosti?
• Zkreslení zdrženlivosti (Restraint Bias): Proč přeceňujeme své sebeovládání?
• Iluze hloubky vysvětlení (The Illusion of Explanatory Depth): Proč si myslíme, že světu rozumíme více, než ve skutečnosti?
• Efekt nadměrné sebedůvěry (Overconfidence effect, Overconfidence bias) vede k tomu, že lidé mají tendenci nadhodnocovat své schopnosti, vyhlídky a šance na úspěch.
• Tendence souhlasit (Acquiescence Bias) se vyznačuje tím, že lidé mají tendenci vybírat pozitivní odpověď bez ohledu na obsah otázek.

• Efekt ukotvení (Anchoring Bias): Proč máme tendenci spoléhat se na první informaci, kterou obdržíme, , byť nemusí být relevantní, úplná či pravdivá?
• Omyl o základní sazbě (Base Rate Fallacy): Proč se spoléháme na konkrétní informace místo na statistiky
• Přetížení výběrem (Choice Overload): Proč se hůře rozhodujeme, když máme více možností?
• Únava z rozhodování (Decision Fatigue): Proč se na konci dne rozhodujeme hůře?
• Efekt návnady (Decoy Effect): Proč máme silnější pocit z jedné možnosti poté, co se přidá třetí?
• Efekt dispozice (Disposition Effect): Proč máme tendenci držet se ztrátových investic?
• Mezera v empatii (Empathy Gap): Proč špatně odhadujeme, jak moc naše emoce ovlivňují naše chování?
• Efekt rámce (Framing Effect): Proč naše rozhodnutí závisí na tom, jak jsou nám možnosti prezentovány Každou věc vnímáme vždy jen ve vztahu k jejímu okolí. Většina lidí neví, co chce, dokud to neuvidí v kontextu s ostatními věcmi – auto, partnera, dokonce i pro vlastní život si hledáme vzory (Ariely, 2009). Volby lze tedy zarámovat různými způsoby a způsob, jak jsou jednotlivé alternativy prezentovány, ovlivňuje jejich výběr (Tversky & Kahneman, 1981). Dle způsobu, jakým informaci prezentuji, se bude informace jevit v určitém kontextu – bude „nasvícená“ z nějaké strany. Pokud tuto samou informaci podám v jiném kontextu (jiným způsobem), může se názor člověka na tuto danou věc lišit.
• Efekt očekávání pozorovatele (Observer Expectancy Effect): Proč měníme své chování, když jsme pozorováni?
• Efekt nadměrného ospravedlňování (Overjustification Effect)- Proč ztrácíme zájem o nějakou činnost poté, co jsme za ni odměněni?
• Předpojatost z hlediska pozornosti (Salience Bias): Proč se zaměřujeme na předměty nebo informace, které jsou nápadnější, a ignorujeme ty, které nápadnější nejsou?
• Sexuální předsudek nadměrného vnímání (Sexual Overperception Bias): Proč si muži myslí, že s nimi ženy neustále flirtují?
• Reflektorový efekt (Spotlight Effect): Proč máme pocit, že vyčníváme více, než je tomu ve skutečnosti
• Sugestibilita (Sugestibilita): Proč je zívání nakažlivé?
• Klam přeživších (Survivorship Bias): Proč špatně posuzujeme skupiny, když se díváme jen na konkrétní členy skupiny? Logický klam, založený na vyšší viditelnosti těch, kteří “přežili” určitý proces. Například pokud bychom zjišťovali spokojenost se studiem na určité vysoké škole na absolventech konkrétního oboru, dopracovali bychom se pravděpodobně k jiným zjištěním, jako kdybychom zkoumali spokojenost se studiem mezi všemi studenty, tedy i těmi, kteří z nějakého důvodu studium nedokončili. Klam přeživších tedy může často vést k optimističtějším závěrům.
• Pygmalionský efekt (The Pygmalion effect): Proč podáváme lepší výkony, když od nás někdo má vysoká očekávání?
• Apofenie (anglicky Apophenia) je lidská tendence vnímat smysluplné vzorce v náhodných datech.
• Necitlivost vůči rozsahu (Scope neglect): Když není oceňování problému hodnoceno v multiplikativním vztahu k jeho velikosti.

• Heuristika dostupnosti (Availability Heuristic): Proč máme tendenci si myslet, že věci, které se staly nedávno, se budou s větší pravděpodobností opakovat? Upřednostňovat při rozhodování informace, které si snadno vybavíme. Vybavujeme si je snadno na základě toho, že se o nich často mluví, nebo jsou momentálně aktuální.
• Bye-Now Effect (Bye-Now Effect): Proč po přečtení slova “pápá” pravděpodobně více utrácíme?
• Potvrzovací zkreslení (Confirmation Bias): Proč upřednostňujeme svá stávající přesvědčení? Tendence člověka upřednostňovat ty informace a výklady, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat nebo podceňovat ty, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením, případně vykládat nejednoznačné informace tak, aby byly v souladu s jeho názorem.
• Vnější motivační zkreslení (Extrinsic Incentive Bias): Proč si myslíme, že ostatní to dělají pro peníze, ale my pro zážitek?
• Funkční fixace (Functional Fixedness): Proč máme problémy s myšlením mimo rámec?
• Efekt Google (Google Effect): Proč zapomínáme informace, které jsme si právě vyhledali?
• Problém zpětného pohledu (Hindsight Bias): Proč považujeme nepředvídatelné události za předvídatelné až poté, co nastanou? Někdy se nazývá „Já-jsem-to-věděl“ efekt, je sklon vidět minulé události jako předvídatelné, ačkoli se v době, kdy k nim teprve mělo dojít, předvídatelné nezdály.
• Efekt iluzorní pravdy (The Illusory Truth Effect): Proč snáze uvěříme dezinformaci, když se mnohokrát opakuje?
• Efekt zpoždění (Lag Effect): Proč je pravděpodobnější, že si člověk zapamatuje informaci s větším odstupem od jejího opakování?
• Vyrovnávání a zostřování (Leveling and Sharpening): Proč některé detaily příběhu zveličujeme, ale jiné minimalizujeme?
• Úrovně zpracování (Levels of Processing): Proč si lépe pamatujeme informace, kterým přikládáme význam, než informace, které opakujeme?
• Efekt pouhé expozice (Mere Exposure Effect): Proč dáváme přednost věcem, které známe?
• Efekt nostalgie (Nostalgia Effect): Jak naše sentimentální pocity k minulosti ovlivňují naše jednání v přítomnosti?
• Pravidlo špičkového konce (Peak-end Rule): Jak se naše vzpomínky liší od našich zkušeností?
• Efekt prvenství (Primacy Effect): Proč si pamatujeme pouze první věci na našem nákupním seznamu?
• Infiltrace (Priming): Proč některé myšlenky vyvolávají později jiné myšlenky, aniž bychom si toho byli vědomi?
• Zkreslení reakce (Response Bias): Proč mohou být odpovědi v průzkumu nebo experimentu nepřesné vzhledem k povaze průzkumu nebo experimentu.
• Růžová retrospektiva (Rosy Retrospection): Proč si myslíme, že staré dobré časy byly tak dobré?
• Efekt sériové pozice (Serial Position Effect): Proč si lépe pamatujeme položky na začátku nebo na konci seznamu?
• Zmatení zdroje (Source Confusion): Proč zapomínáme, odkud naše vzpomínky pocházejí, a tím ztrácíme schopnost rozlišovat realitu nebo pravděpodobnost jednotlivých vzpomínek.
• Efekt rozestupů (Spacing Effect): Proč si informace lépe uchováváme, když se je učíme delší dobu
• Teleskopický efekt (Telescoping Effect): Proč některé věci “vypadají, jako by se staly teprve včera”?

• Akční předsudky (Action Bias): Proč raději něco děláme než neděláme nic?
• Pozornostní předpojatost (Attentional Bias): Proč se na některé věci soustředíme více než na jiné
• Barnumův efekt (Barnum Effect): Proč věříme horoskopům?
• Bikeshedding: Proč se zaměřujeme na triviální věci?
• Omezená racionalita (Bounded Rationality): Proč nás uspokojuje “dost dobrý”?
• Kognitivní disonance (Cognitive Dissonance): Proč je tak těžké změnit něčí přesvědčení?
• Předsudek o závazcích (Commitment Bias): Proč lidé podporují své dřívější názory, i když jsou jim předloženy důkazy, že jsou nesprávné?
• Rozlišovací tendence (Distinction Bias): Proč máme tendenci považovat dvě možnosti za výraznější, když je hodnotíme současně než samostatně.
• Efekt obdarování (Endowment Effect): Proč si více ceníme předmětů, pokud nám patří?
• Základní atribuční chyba (klam základního poměru) - past chybné atribuce (Fundamental Attribution Error): Proč podceňujeme vliv situace na chování lidí? Sociálně-psychologický pojem označující nevnímání událostí jako zcela náhodného dění, neboť pro lidi je snesitelnější věcem rozumět a mít pro ně vysvětlení.
• Efekt těžkého a snadného (Hard-easy effect): Proč je naše důvěra neúměrná obtížnosti úkolu?
• Heuristika (Heuristics): Proč se uchylujeme k mentálním zkratkám?
• Hyperbolické diskontování (Hyperbolic Discounting): Proč si ceníme okamžité odměny více než dlouhodobé odměny?
• Efekt IKEA (IKEA Effect): Proč přikládáme nepřiměřeně vysokou hodnotu věcem, které jsme pomohli vytvořit
• Efekt identifikovatelné oběti (Identifiable Victim Effect): Proč je pravděpodobnější, že nabídneme pomoc konkrétnímu jednotlivci než neurčité skupině?
• Iluze kontroly (Illusion of Control): Proč se domníváme, že máme nad světem větší kontrolu, než ve skutečnosti máme.
• Pobídka (Incentivization): Proč pracujeme usilovněji, když máme slíbenou odměnu?
• Zákon nástroje (Law of the Instrument): Proč všude používáme stejné dovednosti?
• Efekt méně je lépe (Less-is-Better Effect): Proč se naše preference mění v závislosti na tom, zda posuzujeme možnosti dohromady, nebo odděleně?
• Averze ke ztrátám (Loss Aversion): Proč si kupujeme pojištění?
• Negativní zkreslení (Negativity Bias): Proč jsou zprávy vždy tak depresivní?
• Vynechávací zkreslení (Omission Bias): Proč nezatáhneme za páku vozíku?
• Optimistická předpojatost (Optimism Bias): Proč přeceňujeme pravděpodobnost úspěchu?
• Pštrosí efekt (Ostrich Effect): Proč raději ignorujeme negativní informace?
• Reaktivní devalvace (Reactive devaluation): Proč je vyjednávání tak obtížné?
• Averze k lítosti (Regret Aversion): Proč před rozhodnutím očekáváme lítost?
• Zkreslení sloužící sobě (Self-serving Bias): Proč obviňujeme vnější faktory z vlastních chyb? Tendence vidět a hodnotit své chování shovívavější než chování druhých.
• Sociální normy (Social Norms): Proč se řídíme chováním ostatních?
• Předpojatost ke statusu quo (Status Quo Bias): Proč máme tendenci nechávat věci tak, jak jsou?
• Heuristika nejlepšího (Take-the-best Heuristic): Proč se při výběru mezi alternativami zaměřujeme na jednu vlastnost, kterou porovnáváme?
• Omyl o utopených nákladech (The Sunk Cost Fallacy): Proč pravděpodobně budeme pokračovat v investici, i když by bylo racionální se jí vzdát?
• Předsudek nulového rizika (Zero Risk Bias): Proč v rizikových situacích hledáme jistotu? Jde o tendenci zcela eliminovat jedno z existujících rizik, a to i tehdy, když existuje alternativní řešení se stejnými nebo nižšími náklady, jehož výsledkem je nižší celkové riziko.

Zdroj: https://thedecisionlab.com/biases-index
Překlad: www.deepl.com + postupná korekce

Zdroj: https://www.visualcapitalist.com/every-single-cognitive-bias/

Zdroj:https://www.visualcapitalist.com/50-cognitive-biases-in-the-modern-world/

Existuje mnoho významných vědců a studií v oblasti kognitivních zkreslení. Zde je několik z nich, které jsou široce uznávané jako nejvýznamnější:

• Daniel Kahneman - Nobelova cena za ekonomii za svou práci v oblasti chování jednotlivců a rozhodovacích procesů, autor knihy “Rychlé myšlení, pomalé myšlení”
• Amos Tversky - spolupracovník a spoluautor práce s Danielem Kahnemanem, který se zabýval kognitivními zkresleními v rozhodování
• Richard Thaler - Nobelova cena za ekonomii za jeho práci v oblasti chování jednotlivců a rozhodovacích procesů, zejména za svůj přístup k nákladům na rozhodování a na chování spotřebitelů
• Ellen Langer - psychologie, koncept mindfulness, efekt pozornosti, kulturní a kontextuální faktory ovlivňující vnímání a rozhodování
• Jonathan Haidt - psychologie a etika, základy morálního rozhodování, kulturní a politické rozdíly v názorech a hodnotách.

Existuje několik teorií, které vysvětlují, proč kognitivní zkreslení existují:

• Evoluční teorie: Některá kognitivní zkreslení mohou být výsledkem evolučního vývoje a mohou být užitečná pro přežití a reprodukci. Například negativní zkreslení může být užitečné pro přežití, protože negativní události mohou být většinou významnější pro přežití než pozitivní.
• Kognitivní teorie: Kognitivní zkreslení mohou být výsledkem omezení lidského kognitivního procesu a způsobu, jakým si lidé vybavují a zpracovávají informace. Například, potvrzovací zkreslení může být výsledkem snahy o udržení soudržnosti a stability našeho vnitřního světa.
• Sociální teorie: Některá kognitivní zkreslení mohou být způsobena sociálními faktory, jako jsou kultura, výchova a komunikace. Například, efekt potvrzení může být spojen s potřebou příslušnosti k určité skupině a snahou o udržení vztahů s lidmi, kteří sdílejí stejné názory.

V každém případě jsou kognitivní zkreslení součástí lidského způsobu myšlení a musíme se snažit být si jich vědomi, abychom minimalizovali jejich negativní dopady na naše rozhodování a chování.

Zkreslení často vznikají z různých procesů, které je někdy obtížné navzájem rozlišit. Tyto zahrnují:

• Zkratky ve zpracovávání informací. Heuristické principy redukují složité úkoly ohodnocení pravděpodobnosti a předvídání na jednodušší úsudkové operace.
• Šum v procesu zpracování informací (deformace při procesu ukládání do a načítání z paměti)
• Omezená kapacita mozku při zpracovávání informací
• Emoční a morální motivace
• Sociální vlivy

Je pravda, že evoluce obvykle posouvá druhy vpřed a umožňuje jim lépe přizpůsobit se prostředí. Nicméně, kognitivní zkreslení, která jsou výsledkem evolučního vývoje, nemusí vždy být optimální pro současnou společnost a situace.

Například, negativní zkreslení, které se týká většího zaměření na negativní zprávy a události, mohou být užitečná pro přežití v přírodním prostředí, kde bylo nutné být vždy připraven na nebezpečí a hrozby. V moderní společnosti však mohou mít negativní důsledky pro naše psychické zdraví a pohled na svět, kdy můžeme být příliš zaměření na rizika a nebezpečí a přitom zanedbávat pozitivní stránky života.

Proto je důležité, aby jsme se snažili rozpoznávat a minimalizovat kognitivní zkreslení, aby jsme mohli uvažovat více objektivně a efektivně při rozhodování a řešení problémů.

Hlavním argumentem kritiků teorie heuristik bylo tvrzení, že lidé nemohou být tak hloupí, vzhledem k tomu, kolik toho dokázali vytvořit, vynalézt a vymyslet. Jedná se však o chybné pochopení této koncepce, neboť heuristiky nejsou důkazem lidské hlouposti, protože v mnohých případech jsou účinnou a efektivní strategií (Gillovich, Griffin & Kahneman, 2002; Gigerenzer, 1991).

Inteligence může mít určitý vliv na kognitivní chyby, ale není to zcela jasná souvislost. Na jedné straně mohou lidé s větší inteligencí být schopni lépe rozpoznat a odstranit kognitivní chyby díky lepšímu kritickému myšlení a větší schopnosti logického myšlení. Na druhé straně však i inteligentní lidé mohou být náchylní ke kognitivním zkreslením, pokud jsou příliš sebevědomí a nekriticky věří svým vlastním myšlenkám a názorům.

Některé výzkumy ukazují, že inteligentní lidé mohou být náchylnější ke kognitivním chybám v situacích, kdy musí rychle reagovat na nové informace nebo se rozhodovat pod časovým tlakem. To může vést k chybám, protože si nemají dostatek času na zvažování různých možností a analýzu situace.

V každém případě je důležité si uvědomit, že inteligence není synonymem pro perfektní kognitivní funkce a každý může být náchylný ke kognitivním chybám. Je důležité být si vědom svých možných zkreslení a pracovat na zlepšení svých kognitivních schopností a kritického myšlení.

Paradox kognitivních zkreslení spočívá v tom, že i když jsme schopni velmi sofistikovaného a racionálního myšlení, stále jsme náchylní k řadě systematických chyb v úsudku a rozhodování, které mohou mít negativní dopad na naše životy.

Tento paradox je založen na tom, že naše myšlení a rozhodování jsou ovlivňovány nejen logickými faktory, ale také emocemi, zkušenostmi, předsudky a kontextem, ve kterém se nacházíme. Tyto faktory mohou vést k různým kognitivním zkreslením, jako je například potvrzení hypotézy, dostupnost informací, atribuční zkreslení a mnoho dalších.

I když jsme si těchto zkreslení vědomi, může být obtížné se jim vyhnout. Některá zkreslení jsou totiž velmi subtilní a vyskytují se nevědomě, takže je můžeme považovat za správné. Navíc mohou být některá zkreslení pro nás užitečná v některých situacích, například když nám pomáhají rychle a efektivně vyhodnotit informace.

Paradox kognitivních zkreslení nám ukazuje, že i když jsme schopni velmi složitého myšlení, jsme stále omezeni naší vlastním vnímáním a způsobem, jakým vnímáme svět kolem sebe. Je důležité si být vědomi těchto zkreslení a snažit se je minimalizovat, aby nás nemohly ovlivňovat negativně.

Existuje několik způsobů, jak lze vylepšovat kognitivní schopnosti a smysly:

• Trénink mozku - stejně jako trénink těla, může trénink mozku vylepšit jeho kognitivní funkce. Kognitivní trénink může být realizován pomocí různých her a aktivit, které posilují paměť, pozornost, rychlost reakce a další schopnosti.
• Fyzická aktivita - pravidelná fyzická aktivita může vést k lepšímu krevnímu oběhu a zvýšení hladiny kyslíku a živin v mozku, což může vést ke zlepšení kognitivních funkcí.
• Zdravá výživa - zdravá a vyvážená strava, která obsahuje dostatek živin, může podpořit zdraví mozku a zlepšit kognitivní funkce.
• Spánek - dostatek spánku je důležitý pro správnou funkci mozku. Nedostatek spánku může vést k zhoršení kognitivních funkcí, jako je pozornost, paměť a rozhodování.
• Učení nových věcí - učení nových věcí, jako je například učení nového jazyka nebo nástroje, může podpořit kognitivní funkce a podporovat tvorbu nových neuronových spojení v mozku.
• Meditace - meditace může pomoci snížit úroveň stresu a úzkosti a zlepšit pozornost a schopnost soustředit se.
• Sociální interakce - interakce s ostatními lidmi může stimulovat mozky a podporovat kognitivní funkce, jako je například paměť a pozornost.

Je důležité si uvědomit, že vylepšování kognitivních schopností a smyslů je proces, který vyžaduje trpělivost a úsilí. Kromě výše uvedených metod existuje mnoho dalších způsobů, jak lze podporovat zdraví mozku a zlepšit jeho kognitivní funkce.

Zdroj: http://chat.openai.com/